Ahoj všichni,
kromě toho, že jsem po rozchodu, který nebyl zrovna lehký a hrozí mi vyhazov z dálkového studia na VŠ, hodně v sobě začínám řešit svůj vztah s mých bratrem a mojí matkou.
Abych tu uvedl na pravou míru - patrně mám syndrom odstrčeného dítěte (tak sem si to nazval sám pro sebe, není to žádný oficiální termín, aby mne tu náhodou někdo nechytal za slovo) Od malička byl bratr ten lepší a v podstatě rozhodoval za nás za oba. Třeba když jsme chtěli chodit na nějaký kroužek, chodili jsme tam jen pokud chtěl on. Když jsme spolu hráli fotbal a on chtěl přestat, tak jsem musel i já. On jezdil na školy v přírodě, já nemohl. Většinou, když mezi námi byl konflikt, rodiče mu hrozně stranili. Pokud třeba mi on naložil, rodiče to zpravidla neřešili, jeden čas, když jsem an něj nestačil, tak mne i celkem šikanoval, to dnes neplatí, neboť jsem jednou takový jak a on a mám něco odboxováno. Pochopitelně, když jsme se dostali do bodu, že mi nestačil a já mu jednu vrazil, tak z toho bylo doma velký poprask. Celkově, hlavně otec, ale i matka mi pořád dávali najevo, že jsem něco méně a mne to celkem zůstalo. Spíš se jemu snažili dodat sebevědomí do života, ale mne shazovali, mohl bych to uvést na mnoha příkladech...
Po čase, když se naši rozvedli, si matka našla nového přítele, jenomže začali boje. Její přítel se neustále na mne něco vymýšlel, bratr mu tolik nevadil, protože převážně byl u své přítelkyně. On neustále chodil za matkou, stěžoval si, že nechávám kapky v umyvadle, že jsem nehal ve dřezu hrníček, prostě hledal kde co, aby se do mne mohl obouvat. Jednou to ale vybouchlo v obrovskou hádku a matka i bracha se postavila za jejího přítele proti mne a mne vyhodili na ulici (předtím se to už několikrát stalo, že mne v noci vyrazili a nechali mne několik hodin venku). Nakonec sem musel na rok odejít na internát, kde mne z části živil stát. Po nějaké době jsem se mohl vrátit, když se matka s přítelem rozešla. Bylo to chvilku dobré, než si našla dalšího chlapa, který jí dostal do problémů a ona šla na 3 roky do vězení, na to konto se bratrem přestala bavit a to i do dneška, když už má bratr dceru.
Dneska s bráchou máme nějaký vztah, když jeden čas jsme si zbyli jen sami dva, říkal jsem si, že to třeba bude konečně dobrý a že když jsme starší, tak budou opravdu jako bráchové. Jenomže dnes, když mu nezavolám já, tak on se neozve, přitom často k sobě zve jiné kamarády, když už mu náhodu zavolám, tak se neustále nade mně povyšuje, jak on má barák a já bydlím v nájmu, naváží se do mé ex přítelkyně (několik let jsem měl vztah s o 14 let starší ženou), kvůli tomu se mi vysmívá, nevím proč, je to minulost, teď když mám trable se školou, kterou dělám při práci, tak mne dorazí tím, že mi v podstatě řekne, že na to nemám. Jednou, když jsem k němu chtěl jed na návštěvu, tak mi řekl, že nemohu, že tam má kamaráda, když jsem tak k němu přijel já, tak kamarád tam směl, ještě přivezl jídlo jenom pro ně dva a celou dobu se tam do mne naváželi. Když se mi stal úraz (výhřez plotýnky), tak jsem se tu 14 dní ploužil sám a ni za mnou nepřijel, když to má 5 minut ode mne...
Mne přestává bavit, když jsme rodina se mu pořád vtírat, když už se vidíme, tak že má blbý kecy atd. S matkou s vídám, ale nebaví mne, že pořád vytahuje minulost a překrucuje jí, abych já vypadal jako ten špatný a pořád ve mne přiživuje ty staré vzpomínky, kdy mne vyhodili, kdy mi nadávali, ponižovali mne atd. Já se potom cítím zahořklý, frustrovaný, mám celkově problémy se sebevědomím a s lidmi a mám negativní postoj k životu (jelikož cítím, že jsem osamocený, že na mne nikomu nezáleží, uvažuju o psychoterapii, protože mám celkově problémy se vztahy)
Také přemýšlím o tom, že oba dva (matku, bratra) vymažu ze svého života, na co mi jsou rodinné vztahy, které jsou akorát zdrojem frustrace a nepříjemných zážitků. Celkově začít od znova, vybudovat nové vztahy a založit třeba jednou novou rodinu. Leta letoucí se naše vztahy nepodařilo narovnat, tak o čem to je, když jsem z toho akorát naštvaný. Mrzí mne, že neuvidím neteř, ale zase si říkám, že za tu cenu, to taky nestojí ale třeba si jednou ke mne najde cestu až bude starší...
Jaký na to máte názor vy ? Dokážete si představit, jako by jste v takové situaci postupovali?
|
| Karellooos |
 29 |
|
|
Jedna paní povídala
98 