Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
@Olalavyhorelamatka já bych vypíchl to "jak to vyhovuje tobě a nikoliv dětem". Bohužel na to rodič přijde až časem a může být už pozdě.
Děti nemají být na prvním místě pro běžný život. Jasně že pro ně člověk by udělal cokoliv, ale to neznamená, že jim má sloužit a úplně vše přizpůsobit.
Stejně tak zábava: pokud je tvou zábavou nějaký sport, začít je do něj zapojovat. Jasně je-li zábavou chlastat a pařit, tak to půjde hůře a chce to řešit nějakým dnem volna jen pro sebe, kdy zaskočí partner či širší rodina. Ale když je to něco sdílenívhodného, tak prostě jdeme tohle dělat, protože to baví mě. Do určitého věku tak moc kopírují rodiče, že to budou chtít dělat taky, puberťák už asi ne.
|
|
|
|
Mateřství...nelituju. Asi. Nikdy jsem nebyla mateřskej typ, kterej by děti měl za Mekku bytí. Mám takový kolem sebe - mámy, co se narodily pro to bejt mámy. Mně "to netikalo". Přesto jsem šťastná, že ty rarachy mám. Bez nich by byl život pro mě fakt zbytečnej. Jen je to náročný a musím říct, že po nástupu do práce to lepší není. Chtěla jsem zůstat v oboru, ale musím daleko dojíždět a tím pádem hodně brzo vstávat. A mě to ničí, jsem sova, takže tohle je pro mě strašně nepřirozený. Každej týden od středy mě každej den bolí hlava (migrenik), věčně se laduju analgetikama a triptanama, jsem pořád nemocná a emocionálně nestabilní. A odpoledne unavená a nepoužitelná, na děti hnusná a taky se bojím, že je tím poškodím. A padne osmá večer, oklepu se a juchala bych. Posunu si začátek směny až to půjde, ale ještě to musím nějakou dobu vydržet.
Ty to taky dáš a děti toho hodně vydrží. Něco v ty výchově přece posrat musíme, jsme koneckonců rodiče!
|
|
|
|
Je to zkrátka dlouhý a jsi unavená. Je to klišé, ale hlavně si nic nevycitej. Když se chováš jako blbka, omluv se. Starší už to pochopí. Pokus se nastavit si režim a hranice tak, jak to vyhovuje tobě, nikoli dětem. Když budeš ty nejvíc v pohodě, budou i ony. Hlavně ti to nesmí kazit manžel/partner. Být ve výchově laskaví, ale důslední.
Brzo vyrostou a čas na tebe se vrátí. Otázka je, jestli ještě budeš vědět, co ráda děláš. Já už to asi zapomněla. Taky jsem vyhořelá matka. Děti jsou boží, ale nějak je každej den zatraceně stejnej...prvního jsem si fakt užívala, s druhým (měli jsme relativně malej rozestup mezi ratolestmi) se to smrsklo na praní, vaření, uspávání a všechno zábavný z toho zmizelo. Navíc jsme si to nastavili blbě - partner je takovej obetavej milující typ, což je dobře, ale naučil si je, že jejich potřeby jsou plněny bezodkladně a po rysku a často ještě, než tu potřebu sami zaznamenají. Už pochopil, že je to cesta do pekel, ale preucuje se hůř než učí.
Hodně síly, zatni a brzo půjde mladší do školky, brzo začne spát.
|
 Olala vyhorelamatka |
|
|
|
"A jestli si to užíváš nebo tě to ničí je v tvé hlavě."
Přesně tak to je. Jenže není lehké přepnout, když na to člověk nemá duševní síly.
|
|
|
|
Děti odrostou a péče ubude. I kolem jednoletého už nemusíš skákat jen ty a nepotřebuje uspávat.
Ja naopak když hlídal, tak jsem spal s nima :-) v poledne povinně dáchnout, oba. Kluk se rozčiloval, ale měl smůlu, já se chtěl prospat.
Večer jednoletý už je pohoda, žádné nošení v noci co dvě hodiny sem a tam do padnutí. Prostě teď spíme, oba. Ty se pak probereš ještě večer nebo taky až ráno. Ok, tohle je pro mne možná specifické: já když vymýšlel si nějaké pohádky, při vyprávění podřimoval a syn mě opravoval, že tenhle to být nemohl, když odešel před chvílí s tamtou... Nejednou uspal vlastně on mě:-)
Hodně je to o pravidlech. Uvědom si to že ty děti nekazí věci schválně, za to nemáš řvát, i když ti to práci přidělá. ale zase někde si nemají co vymýšlet a bude po tvém. Já uspával rád, ale kdyby ne, dají se naučit usínat sami.
A jestli si to užíváš nebo tě to ničí je v tvé hlavě.
|
|
|
|
tak ještě si můžeš zaplatit pomocnici au pair - a v čase kdy budeš mít klid zajít relaxovat a užívat si zábavy a společnosti. To je důležité mít čas pro sebe, společnost dalších lidí je pro tvé psych. zdraví absolutní prioritou - izolace vede k depresím a ke zhoršování psych. stavu. Jsou na to průzkumy NÚDZ
|
|
|
|
S tím by měl poradit a pomoc nějaký odborník. Nešlo by třeba vyhledat manželskou poradnu? U nás jedna je, tak se podívej do svého města
|
|
|
|
Řekla bych, že komunikace je základ. Mluv s nimi o tom co se s tebou děje - teda na ty co ti rozumí. Něco ve smyslu promiň zlato, maminka je unavená a má hodně práce, proto se zlobím a ujely mi nervy promiň mi to, o tebe nejde. Tím se uklidní, že vina není na nich a víc ti budou třeba rozumět a pak pomáhat. Nakonec takhle malí nebudou navždy - ale je fakt že do 7 let se děti nejvíc vyvíjí a nasávají okolí - možná by to pomohlo se vypovídat kamarádce, terapeutovi...
|
|
|
|
Tohle by si měli přečíst všechny hovada, co tlačí jiné lidi do rození dětí a ještě vykřikujou, že "když nebudeš mít děti, tak toho budeš litovat". Víte, co tyhle vaše slova můžou udělat? Kolika lidem jste mohli zničit život tím, že jste je tím vaším nechutným manipulativním nátlakem a vyvoláváním strachu fakt dotlačili k tomu si udělat děti a oni teď kvůli vám skončí třeba takhle??
|
|
|
|
nejsi matka na hovno, jenom unavená máma
|
|
|
|
Řekni té starší občas, že ji máš moc ráda, jen jsi trochu nervák, tak ať si to tolik nebere. Ono to funguje taky tak, že když ty budeš řádit, tak ty děcka budou taky dělat bordel, kravál. To roční je ještě moc malý, tam je potřeba mu dovolit být s tebou, trpí když ho odhaníš. Vydrž, bude se to zlepšovat, hlavně ať ví, že je máš ráda, než zařveš, tak si napočítej do desíti nebo se pomodli otčenáš, to fungovalo mě :). A nehroť tolik ten pořádek. Taky bych přemýšlela, jestli mají dost podnětů a věcí na zabavení, to bývá často důvod, proč děti "zlobí", protože se nudí. Čtyřletá může být od rána do odpoledne ve školce, můžeš být doma jen s roční ne?
|
|
|
|
Babybox uz jsi zkousela?
|
|
|
|
Je to normalne. Deti musis naucit, ze proste obcas niesi k dispozicii. Neboj, nezanecha to na nich ziadnu traumu.
|
|
2797544 |
|
|
|
Tady můžeš najít rady a pomoc: https://www.usmevmamy.cz/materske-tezkosti/
|
|
obdivuju matky |
|
|
|
Až je prsknete do školy, začne být líp.
|
|
|
|
Promluv si s chlapem, udělej si chvilku pro sebe. Zajdi na kosmetiku, do kina, atd. Víš, co je nejhorší? Takové malé děcko ti nepřijde domů ožralé, nefetuje, nemůže se ti stát, že mu dáš pár korun a bude celé potetované na debila. Až budou děti větší, tak budeš nostalgicky vzpomínat na to, jak to bylo fajn. Možná chceš být moc perfektní.
|
|
|
|
Smutný na tom je, že tohle všechno přiznat můžeš a vlastně je v pořádku, že se tak cítíš. Být matkou znamená být v práci 24/7, takže není divu, že přišlo vyčerpání a skoro i vyhoření. Nejsi hrozná matka, kdyby jo, nic bys neřešila.
Osobně jsem si čas s takhle malými dětmi taky neužívala a byl to fakt hukot. Manžel věčně v práci nebo někde na kole. A tak jsem přišla na to, že když může nebýt doma on, tak nemusím ani já. Když bylo fakt nejhůř, tak jsme chodili ven má celý den. Když bylo hezky, tak jsem si brala knížku a nechala děti zkoumat les. Prostě jsem je na nějakém pěkném místě vykopla z kočárku a tam jsme zevlili, dokud je to bavilo. A pak šli o kousek dál. Najednou bylo úplně fuk, že je doma prádlo na vyprání, rozházené věci po bytě a tak. Navíc jsme další věci nepřidělávali, když jsme tam nebyli.
Každopádně dodnes to mám tak, že do práce chodím odpočívat. Ne, že bych neměla nic na práci, ale i když mám hoňky, tak na mě vždycky mluví jen jeden člověk, můžu jít sama na záchod a kafe taky obvykle stihnu vypít teplé... Takže ti držím palce, abys dokázala pro sebe najít něco, co tě aspoň trochu nabije, i s dětmi za zadkem. Dovol si být nedokonalá máma, ale sama sebou. A hlavně vydrž, bude líp.
|
|
|
|
Poradil bych Ti ale bohužel nevím jak, mám to uplně stejně jen počet dětí je jinej (5+2x1) a sem chlap. Bohužel se s tím nedá dělat nic, jen zatnout zuby. Ty prcci za to nemůžou a přes to všechno jsou prostě boží. Ale je to řehole. Ráno vstanu, jedu do práce tam boufám tak do 4-5, před šestou přijedu dom, všechny tři minikrky se na mě vrhnou, do toho dělám večeři, pak koupání někdy kolem půl devátý to zaženem do postele, naleju si dvojku vína, poslechnu si hudbu a du chrnět. Veškeré koníčky(a že jich bylo) šli do háje. Ani na dovolenou sám néojedu, každej rok sem měl tejden pro sebe, ale už vlastně ani nechci. Ráno je to stejný, víkend nevíkend.
Na druhou stranu, s prckama je strašná prdel, s nejstarším už se daj vést filosofické debaty o vesmíru, mašinkách nebo holčičkách ve školce co se mu líběj ale zároveň ho zloběj. Je to zkrátka takový rozpolcený období. Nic neporadím (potřeboval bych tovsám), ale naprosto chápu, nejsi v tom sama.
Ale jo tak poradím: vem si jen staršího a jeďte sami jen na prodlouženej víkend, je to fajn!
|
|
Mrtvíprtvi |
|
|
|
Až moc si toho uvědomuješ. Uber.
|
|
|
|
35 
48 
