Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Ani moc ne, proto jsem taky velmi záhy vypadl a postavil se na vlastní nohy.
|
|
Neklepali nikdy, můj psychiatr se nad tím podivoval, že on by si tohle ke svým dětem nedovolil. Je hezké, že i taková banalita jako neklepání může být pro některé lidi do očí bijící.
|
|
Vlastní pokoj jsem měla až někdy v 20, kdy jsem se odstěhovala do podnájmu :-). Naopak, v jednom pokoji náš bylo jak psů, palandy, a ještě kout sloužil jako jídelna. Fakt malý byt. Byla jsem docela ráda, když jsem v 15 vypadla na intr a pak rovnou na kolej. Jako náctiletá jsem doma moc nepobyla.
|
|
ne, nikdy neklepali...
|
|
Neměla jsem svůj pokoj, ale mohla jsem si kdykoliv pozvat domů přátele, stejně tak jsem emohla zavřít někde a v klidu si zatelefonovat (tedy v době, kdy už byly mobily :) )
|
|
Ano měl. Myslím že od 8mi. Většinu času byly dveře otevřené, ale když jsem si začal vodit domů holky, tak to respektovali.
|
|
Nn do 15 let jsem byla s rodiči v jednom pokoji. Pak mi táta nahoře udělal samostatný (konečně). Návštěvy nikdy moc rádi neměli, ale respektovali to, kluky jsem si začala tahat až po 16 ti letech, kdy už jsem měla ten svůj pokoj, takže pohoda.
|
|
Měla jsem samostatný pokoj od druhého stupně ZŠ. Byla to fajn úleva, ale o soukromí se dalo mluvit až poté, co mě s přítelem táta načapal v posteli... Do té doby veškerou snahu o domluvu ignoroval, nicméně je od té doby se nestalo, aby neklepal a nepočkal na vyzvání. Jinak domů jsem si kdykoliv mohla přivést kohokoliv a obvykle mohl i přespat. Měli jsme nějaké interní podmínky, ale ty se daly dodržet i v období nejtěžší puberty. Nicméně i tak bylo pohodlnější zdržovat se jinde, což taky díky těm podmínkám nebyl takový problém. Když jsem pak odešla na vysokou, tak i ty podmínky přestaly platit... Takže u mě dobrý.
|
|
měl jsem svůj pokoj a bylo to horší než lepší, nejlepší by bylo být ve vlastním od 13 let ale nevim jak bych to zvládl a máma mi k tomu vůbec nepomohla, táta umřel když mi bylo 12 a i tak byl furt v práci lepší než vlastní pokoj je lepší mít klid, ať je doma klid pořád, to že oddělíš dva psi klecí neznamená že se přestanou nenávidět- říkám protože jsem měl o 6 let staršího bráchu a když chceš doma mít klid, tak musíš být sám klidný, nesmíš si ani ten stres nosit domů, nejlépe
|
|
S kamarády jsem se vždy vídal venku, nikdy ne doma. Měl jsem svůj pokoj, chaty mi nikdy nikdo nečetl.
|
|
Měl jsem vlastní pokoj od 10. let, předtím společný se sourozencem. Většina členů rodiny klepali a hned vešli a nepočkali, jestli se ozvu zevnitř, ale matka vešla bez ohlášení a bylo jí to jedno. Většinou mě dost vylekala, protože přišla vždy hodně potichu
|
|
|