Já tě chápu.

Prvně mě tahle otázka doopravdy napadla v 16 a začal jsem ji řešit.... došel jsem k tomu, že vlastně nic nemá smysl a všechno je jedno. A že celá existence sama o sobě je strašně divná. Proč je něco a ne nic?

Měl jsem z toho depresi, ale na druhou stranu jsem byl i tak trochu osvobozen, nic mě příliš netížilo dá se říci.... z tohoto pohledu.
Ale z hlediska reálného života to moc nešlo, takže jsem se raději vzchopil, řekl jsi, že na smysl nepřijdu anebo že neni. Dlouho jsem to nevydržel a ty otázky se vrátily. Ale teď je něco jiné, já VĚŘÍM, že řešení lze nalézt a je to v mé moci, ikdyž to nebude snadné a nevím jestli to dokážu. Ale je to můj ústřední životní motiv, NIC pro mně není důležitější než postoupit v této záhadě dál.
Asi tě zajímá co, za cestičku jsem to objevil - bylo by to nadýl - doporučuju ti knížku "Přímá stezka" od Květoslava Minaříka, dá se stáhnout i na netu nebo bývá v knihovně.¨
Kdybys měla chuť na další debaty, zkus mé icq třeba 378318118, bývám neviditelný, ale napiš a já si tě všimnu.