Ahoj No páni, plamínek od Tebe! Děkuju!
A s tou Ještěrkou a diskuzemi s podobnými prorusky laděnými lidmi... právě před pár dny jsem někomu psala do emailu, že už mě to moc nebaví a nebudu se do takových diskuzí pouštět, tak v budoucnu už jich asi moc nebude, ale zase když už na mě někdo reaguje, tak většinou zatím nemám chuť to přejít, tak uvidíme.

A když jde o plamínek, já už několikrát zvažovala, že ho pošlu Tobě, protože jsi jeden ze tří lidí, kteří si ho podle mě na Zp úplně nejvíce zaslouží. Strašně ráda Tě čtu, někdy si i vyhledávám Tvé příspěvky přes profil a vůbec: komplimenty na Tvou adresu by zabraly hodně místa... kdybych ty plamínky víc vnímala a posílala, tak už ho ode mě máš dávno, takže tím současným jen napravuji situaci

Správne by tam malo byť asociálka, ale asociácia znie takmer rovnako a je to trochu provokácia a viac cool a páči sa mi to. Však každému dôjde čo som tým myslela.

Ďakujem. To je milé

Prečo ti záleží na dĺžke dňa? A nie je to jedno?
Však čas ako čas. Je rovnaký. Rovnako dlhý.
Stále by si žil rovnako dlho, len by si sa dožil nižšieho veku, lebo rok by bol, keď ide o čas, dlhší.

Opravdu není zač – bál jsem se představy, že by tě nutnost opisování kódu odradila od chození na Zpovědnici

Ahoj Stařešino, když teda pořád medituješ a rozjímáš, co podle tebe nastane po smrti?
Věříš, že něco po smrti bude, nebo ne? Jelikož jsou pouze dvě možnosti...

Cau Bilej tygre uz pred svym ucinkovanim jsem si vsiml ze jsi clovek zasluhujici muj plaminek duvery,k me nelibosti zadny nemam...tedy miluji te,hluboky respekt a pockat....kloubkouk drzen 5 s v zemi,tedy HLUBOKY respekt....muj starnouci bratre.

Ahoj, moc děkuji za plamínek, ještě více si vážím komentáře. Jsem rád, že se mé odpovědi líbí, byť odpovídám jen na velmi úzký výběr zpovědí, otázek a diskuzí.

Ahoj, Tygře.
Já osobně chápu a vím proč většina lidí má děti.

My lidé, stejně jako ostatní zvířata, jsme koneční. To je prostě holý fakt.

Můj pohled je však takový - fyzika nám říká, že vše živé směřuje ke smrti dle druhého termodynamického zákona.
Většina z nás své životy prožívá emočně zabarvené, a to v plusových a mínusových znaménkách, a tedy když se i dívají zpětně a "putují" po své neuronální "mapě" říkají si - tady mě bylo špatně, tady jsem byl šťastný apod. Sem taky patří motivace.
Ovšem lidé, kteří nejsou schopni prožívat jakékoli emoce, tedy ani plusové a ani mínusové, vidí život emočně nezabarveně, a tedy takový jaký skutečně je. Tedy že je to cesta ke smrti.

Nechci se tu více rozepisovat, ale život je tragédie.

Tobě nevadí, že i tvé děti zemřou? Není pak lepší žádné nové lidi neplodit?? Podle mě ano.

Navíc je tenhle svět tvrdé a zkažené místo.

A nechtěli megalomani vzít i ten olomouckej?

Šedý lev zdraví šedého tygra a přeje pohodovou noc.

Já vím, že to byla citace tvé kamarádky. Jinak ano, musíš ji brát jako sobě rovnou, hlavně nedělat, že je něco víc. To je zcela zásadní chyba.

Ahoj, píšeš "ona prostě někdy potřebuje být obyčejná ženská, a ne jenom bohyně" jak z ženské udělat tu obyčejnou? Jaký je rozdíl mezi přístupem k obyčejné ženské a k bohyni?

Ach, děkuji, mně se taky líbí moc, jak píšeš.. A dokonce mám jeden plamen volný, tak posílám taky

Ahoj, tvůj kamarád měl kvůli šlapátku zlomenou klíční kost? Tak to abych na něm už nejezdil a zrovna s tím jel do servisu, ale hodně jsem riskoval na tom kole. Můžu být rád, že jsem spadl na trávu a mám jen slabé odřeniny, jinak mě to nebolí, dneska jsem byl u vody a ještě víc mi to pomohlo.
Kolik by to tak stálo, když by vyměnili nový řetázek, sedátko a to šlapátko, to jedno šlapátko mi asi nevymění, jedině dají nový materiál.
Nebylo by lepší si už koupit nové kolo?

Ulice a ulice:
Jo, s tím vlastně v zásadě úplně souhlasím.
Ale... Podle mne to jde ještě dál. Ten celek je vlastně součástí Mne samotného (tj. v tvém případě Tebe). On skutečně mimo nás neexistuje, minimálně ne v té podobě, v jaké ho vnímáme; jsou to možná shluky nějakých atomů nebo částic, nebo vztahy energií, možná jen nějaký informační kód - které stejně vnímat ani nemůžeme. Vnímáme jen náš vlastní koncept světa - a ten je náš, jsme to my sami. Druzí lidé mají zase svůj koncept...
Jenomže v tom vnímání, že existuje nějaký celek mimo nás, jsme od narození utvrzování, dokonce jsme v tom jako druh Homo sapiens utvrzování mnoho generací. Jogíni a buddhisté by řekli (a říkají), že jsme v tomto omylu utvrzování nespočetné životy. Takže musíme nejdřív prokouknout ten omyl, že žádný celek, žádný skutečný vnější svět neexistuje, že jsme tu jenom My... A to se právě dá prokouknout daleko líp, když s tím zdánlivým celkem žijeme v míru, když ho nejdřív přijmeme (takový, jaký je - čili jaký se nám jeví), abychom ho mohli zase zpátky učinit sami sebou. Když s tím světem bojujeme, trestáme ho, vůbec ho nějak připouštíme - tak se jenom utvrzujeme v tom omylu, a plýtváme energií na něco, co neexistuje. Nejméně rozporuplný způsob, jak ten vztah k iluzi vějšího světa zvládat, je žít a nechat ho žít...
Tj. nemusíme prokoukávat žádný celek (který neexistuje), musíme prokouknout ten omyl, že to nejsme My, že si mylně myslíme, že to je něco jiného, od nás odlišného. Jinými slovy musíme přijít na to, že to, co vnímáme a pociťujeme jako "já", není pravé a skutečné "já" - to je právě totožné s tím celkem, je to celý svět.

Tohle ovšemže jsme nevymyslel já sám (tedy nevymyslela to iluze mého odděleného "já"), to je učení, staré snad jako lidstvo, které se traduje v mnoha podobách jako duchovní nauky. Dokonce se dají jeho pozůstatky nalézt i v soudobých náboženstvích, přestože ta jsou už často k nepoznání pokroucená ve smyslu toho omylu oddělenosti, a následné snaze bojovat o kousek světa pro (falešného) Sebe.
Ale věnoval jsem se tomuto zkoumání dost dlouho, takže jsem to přijal za své a ztotožnil se s tím - takže ti to teď můžu tlumočit "svými" slovy.

Vlastně bych to řekl tak, že idea "jednotlivec je jen součást celku" je nástroj, který si jednotlivci vynalezli, aby jím výrazně redukovali konflikty. A takový vynález je sám o sobě chytrý, to se nedá opřít. A zároveň rozumím tomu, že i v myšlení je výhodná automatizace. Tedy že když se před nástrojem (i když nejde o nástroj fyzický, nýbrž myšlenkový) začneme klanět, pak jsme daleko ochotnější ho používat. Jenže právě převracení rolí je něco, co naprosto nesnesu. Zkrátka, principy jsou důležitější než efektivita. To, co je nástroj, musí zůstat nástrojem, a nesmí se stát pánem.
Tedy, chápu přístup ve stylu "žijeme tu spolu, tak k sobě musíme občas být aktivně ohleduplní - ta aktivní ohleduplnost je nástroj, který nám, všem jednotlivcům, pomáhá, aby se nám žilo lépe".
Ale od doby, kdy jsem si začal uvědomovat, že se spousta jednotlivců různými způsoby ponižuje před celkem (tj. že nepovažuje celek za nástroj, ale za svého pána), tak za to trestám lidstvo tím, že jsem k němu o něco méně ohleduplný než dřív. Zkrátka si říkám, že mou ohleduplnost si zaslouží ti, kterým tou ohleduplností prospěju k tomu, aby žili/mysleli krásně a hrdě. Ale pokud by mou ohleduplnost/pomoc zneužili k tomu, aby mysleli poníženecky, tak bych vlastně házel perly těm, kteří perly neocení, pomáhal bych k výhře lidem, kteří vyhrát nechtějí, kteří chtějí dříve zmíněnou lose-lose situaci.
Možná, že "trestám" není úplně výstižné slovo, nebo tu situaci vystihuje jen z části. Přesnější by bylo říct "uvědomil jsem si, že lidstvo mé ohledy není schopné správně využít, proto jsem je omezil (nikoli odstranil!), abych neplýtval svou energií na pomáhání někomu, kdo se chce za každou cenu mít špatně".

A přesto tě furt uznávám, protože k tomu aspoň vyzýváš vlídně a neinvazivně.

Je to zvláštní, jak tě na jednu stranu velmi uznávám, ale na druhou stranu mi některé věci, které hlásáš, přijdou absolutně (místo toho bych radši napsal "absolutně na miliontou") špatně (jo, teď jsem k tobě zas z nějakýho důvodu nakoukl (do tvých zpovědí a reakcí) a připomněl si je). Ale jo, aspoň ti píšu zdvořile, což je ve skutečnosti v obrovském kontrastu, jak velice nepříznivě se v tomto textu stavím k tomu, co prosazuješ.
Mám na mysli ten pohled, že jednotlivec má sebe považovat za pouhou část. Přestože jsem si vědom, že neschopnost kompromisu (plynoucí z přehnaného důrazu na sebe samého) je příčinou (tedy alespoň částečnou příčinou) mnoha konfliktů, tak stavění sebe (a všech jednotlivců) dolů považuju za daleko, daleko větší negativum a daleko větší příčinu zla, problémů, konfliktů, deformací a nespokojenosti. Použil bych pro to asi klasický termín "lose-lose" situace - zkrátka všichni si navzájem ustoupí natolik, že jejich život bude stát naprosto za houby, takže těmi ústupky vlastně nikomu neprospěli a ještě sami sobě strašně uškodili. A samozřejmě že z té lose-lose situace jsou mnozí lidé frustrovaní a svou frustraci si pak vylévají na ostatních. A proto si troufám tvrdit, že kdyby bylo daleko méně prosazováno stavění jednotlivce dolů a celku nahoru, tak by se k sobě lidé chovali o dost lépe.
Beru to tak, že jednotlivci si (někdy sami, někdy ve spolupráci) vynalezli různé věci, které jim mají zlepšovat život, a jednou z těchto věcí je celek. Tedy že celek je pouhý nástroj, pouhá věc, vynalezená jednotlivci proto, aby jim sloužila. Takže když někdo říká, že jednotlivec se má považovat za pouhou část celku, připadá mi to podobné, jako kdyby mě vyzýval k tomu, abych nesnědl chleba, nýbrž abych se nechal sníst chlebem - tedy abych úplně převrátil role a místo správných rolí přiřadil prvkům špatné role.
A momentálně mě ještě napadlo: pokud by jednotlivý živý tvor měl považovat sám sebe za pouhou část celku, jaký by pak byl rozdíl mezi živým tvorem a neživou věcí? Nebo jinak řečeno, k čemu by pak byl život? Já to prostě beru tak, že pokud by živí tvorové byli nuceni považovat se za pouhou část celku, tak by bylo lepší veškerý život ve vesmíru odstranit a nikdy nedovolit jeho opětovný vznik - protože takový poníženecký život by byl úplně zbytečný. Považuju za samozřejmé, že život byl stvořen proto, aby existovalo něco hrdého, něco, co nikdy nebude považovat samo sebe v prvé řadě za součást celku. Takže to beru tak, že vyzýváš k tomu, aby byl ze života odstraněn jediný důvod, proč byl život stvořen, ale aby se zároveň živí tvorové tvářili, jako že žijí. Tedy ta úplně nejhorší varianta - to nejkrásnější, co existuje, zničit, a ještě se navíc tvářit, jako že to dál existuje. Jako kdyby někdo odstranil z galerie nádherný obraz, nahradil ho strašnou čmáranicí, a všem vnucoval, že to je přece ten nádhernej obraz. Jak když si v té Nohavicově písni Lež oblékla Pravdiny šaty a vydávala se za ni. Zkrátka totální vítězství zla.
Tak jen píšu, že s takovým pohledem se nikdy nesmířím a vždycky budu proti němu

Zenový mistr Pi-Tcha 353496 ale v soudobých prohlížečích už to rozšíření (a tedy ani jeho uživatelský skript) nefunguje. Změny designu nemám v plánu, ale třeba se tu toho někdo chytí a ten nápad zase ožije - což mu ale nezávidím, protože je to věc vkusu a těch je tu víc než hlav.