Máš jenom jednu jistotu, pokud toho nenecháš, skončíš zle, všechna pěkná budoucnost co tě může čekat, se vypaří. Lítáš v tom až po uši, musíš si připustit, že to sama nezvládneš a říci si o pomoc. To jak kdo bude reagovat neovlivníš, mámu nezklameš pokud se budeš chtít dát do pořádku, mámu zklameš a zarmoutíš pokud budeš dále takhle pokračovat.
Podle toho co píšeš máš kámoše co tě v tom podporují, odstříhnout, táhnou tě ke dnu, jiná možnost není.
Dej mi předčasný dárek a objednej se na tu adiktologii, dostaneš léky, dostaneš psychickou podporu, dostaneš rady jak to přestát, jsou tam lidé co ti budou chtít pomoct, nebudou se na tebe dívat skrze prsty.

PROSIM PROMIN. jsEM BLBAAA

nevimmm... jako jo chci prestat ale jak??? nejde to. potrebuju to. ale vim ze je to spatne. ale bez toho nezvladnu nic. skolu. život. nic. Jirkka rika ze jsem hysterka ze to resim. ze lzu, ze nco se deje se nestalo ze to mame pod kontrloou. ma to pod kontrolou... ja nevim coo JA.... ja nevim uz vubec NIC NEVIM11... ja fakt nevim.nevim janevim co se nekdy deje. nevim kde sem SEM BLBA
kdyz si dam je to good. aspon chvili. pak je to v prdeli. jako ted. brečím. nemůžu spat... vsechno se sere
chci i nechci prestat. rozumis??? jak to mam vysvetlit??? je to jak... jako by ve me byly dva lidi... jeden rve PrESTAN UZ a druhej se smeje a rika svak v pohode, dej si, bude lip... zvladnes sechno, bojim se alee co doma.. mama nna me pozna vsechno. Přemyslela ze bych reklaa ze sem nemocna a proste nejela... ale potřebuji penize. Tak pojedu. MAM STRACH. Premyslim nad tim si vzot sebou co mam, vydrzet to tam bez acka. nevim jak to dela ale pozna na me vzdycky vsechno.. kdyz zavřu oči vidim jak se na me mama dívá TIM ZKLAMANYM pohledem. ja ji to zničim. vánoce. Nemuz tam jet ale musim protoze sem odpad sem kvuli lovum tam jet.. kurva ja se bojim... po tom sem budu treba zkusim sananim. sem mozna jen musim prestat tak casto.. Zacne zkouskovy, se poseru.
skola. mama. prachy. já. všechno se to mele... sem K NIČEMU.

Je mi líto tvé situace, já se obávám, že to ale sama nezvládneš. Rodiče tě budou milovat i když se to na tebe provalí a já si skrytě přeji, aby se to na tebe provalilo a pomohli ti z toho se vysekat. Přemýšlíš o té léčbě?? Napíš do online poradny, zajdi si na konzultaci jak jsem ti psal, zjisti si jaké máš možnosti, co to vše obnáší, na co se připravit. Trhá mi to srdce číst jak někdo míří do propasti, a že tahle je pěkně hluboká.
Neznám tvůj životní příběh, nevím zda tě netáhnou dolů jiní lidé, neznám tvé rodinné prostředí, vše tohle má vliv na to, co bych chtěl napsat.
Možná jsem ale měl začít úplně nejzákladnější otázkou, chceš s tím vůbec něco dělat, nebo řešíš jen jak přežít pár dnů u rodičů a pak tradá zpátky do starých kolejí? Nejsem vlastně úplně tak z tvých slov přesvědčen, co vlastně chceš.

Ahojky.....dik moooc za to.... jaaaaa.....(( prosim ja jenom mam desnej STRACH ze vsehooooo.... chci aby to bylo OK vis.... ja viiiim ze to neni good ale ja fkt nemuuuzu jinak!!! Mam prisernej DES z tech Vanoc doma... dala sem si dneska a v pondeli kdyz pojedu domu bude acko a to bude PEKLO...uz ted se cela klepu a je mi zas na zvraceni...furt dokola premejslim co s shitem.. asi si to vemu s sebou ale děsím ze to poznaj...nesmi to poznat!!!...sem tak vystresovana ze vsehooooo... hlava mi jede jak splasena ale reseni zadny...chtela bych casem zpatky kdy to bylo v pohodeeee... sorry ze pisu jak pomatena... asi se fakt zblaznim...musim neco vymyslet RYCHLE...dikes moc ze chapes... DESIM se ze mi zas pujde krev z nosu a budu mit okno... ja vim ze sem to podelala TOTALNE... ja vim... asi se z toho poseru... nevim co ted... klepu se jak ratlik... MUSIM neco vymyslet... MUSIM... nic me nenapada… neporadis??

Přestaň smradlavě předstírat, že si myslíš, že píšu všechno naopak!!

Ahoj, mohla bych se jen akademicky zeptat, co tě vedlo v té diskuzi o čakrových náramcích k tomu, myslet si, že vyjadřuje nějaký autorčin postoj, když nijak vyjádřen není?

Ptám se hlavně proto, že mě to zaujalo v kontextu mých vlastních předchozích diskuzí, kdy mi na základě tématu diskuze byl vnucován nějaký postoj (a ještě lépe jsem za něj byla někým odsouzena), který ale nebyl můj a diskuze ani můj postoj nijak neodhalovala, tak jako v případě téhle diskuze. Takže by mi to vlastně odpovědělo má otázku, jak tenhle mechanismus vzniká.

Ptám se opravdu bez emocí a bez toho, že bych tě chtěla nějak napadat a jestli nechceš, nemusíš mi odpovídat, ale upřímná odpověď by mi pomohla pochopit něco, co je pro mě těžké pochopit, takže bych ji ocenila. Ale na druhou stranu je to jen úplně okrajová věc na které nezáleží a já se bez toho případně dobře obejdou.

Aha, ono internetový svět je drsný, realizují se na něm nenávistně i lidé, co by tě v reálu daleko obešli. Vzpomenu se na pár lidí které jsem potkal a ti měli dvě identity, jednu nenápadnou skutečnou, druhou internetovou výsřední. Mě to ale příjde strašně sprosté, člověk chce dát zkušenosti, pomoc, dělá to ve svém volném čase a pak příjde magor co všechnu námahu pohřbí. Mě třeba lidé nemohou zklamat, já nejsem žádný jejich milovník, nejsem sluníčko co se na všechny usmívá. U tebe ale cítím, že máš skutečnou empatii a snažíš se v nich vidět to dobré(nechápu ), a proto mě to pobuřuje dvojnásobně. Lidé empatičtí, moudří, milosrdní by měli být hýčkáni jako poklad.

Ahoj, děkuju za milé povzbuzení. To potěší. Ve skutečnosti se mi ze začátku, co jsem tu chodila, chtělo prostě jen pomoct někomu, kdo to potřebuje nebo někoho potěšit a chápala jsem, že ne vždycky právě to, co napíšu, pomůže konkrétnímu člověku, protože lidé jsou různí. Ale tak nějak mě těšila určitá představa toho "aspoň jednoho" ("kdyby aspoň jednomu pomohlo, co napíšu, pak to má smysl"). Hejty přišly až později a ty první mě teda semlely šíleně, krom toho, že mě to trápilo, jsem o sobě i pochybovala, jestli fakt nemůžu být taková zrůda, jak jsem některými vykreslovaná. No, a několik mých přátel, co jsou ze zpovědnice i z reality zároveň, mě hodně povzbuzovalo k tomu, abych si to nebrala osobně, až se jim to předevčírem povedlo a fakt to se mnou přestalo cokoli dělat. Takže jo, mrzí mě, že občas přijde nějaká bomba z úplně bizarního směru (a k tomu i ta je často dost bizarní). Nejsem masochista, není to nic, co by mě těšilo, ale pořád me těší chodit sem kvůli tomu potenciálnímu "aspoň jednomu" a mezitím i jen tak reagovat do diskuzí, když mě zaujmou.

Hele jak je uvedeno v popisku. Primárně tady zaháním nudu v práci. Občas se tu nad některými těmi výplody i od srdce zasměju. Jinak dík, taky tě považuju za jednoho z těch pár normálních. A že jich tu opravdu moc není.

Dík za reakci k mé zpovědi.

Zajímalo by mně, zda mi můžeš odpovědět, v čem konkrétně mám podle tebe ujeté názory.

Prepac, velmi nerad to robim, ale zaroven som toho nazoru, ze vsetky dlhy si treba poctivo splatit.

Asi úplně ve všem stejný pohled mít nebudeme, ale tak na 98 procent jo ...a to je fajn. Mám z toho radost.

Nemáš zač. Moc se mi líbí tvé reakce a rady

Tak nějak. Já vím od roku 2004, on sám udával, že ještě déle.
Já bych to s tím GSDPR zase tolik nepřeháněl pokud se to nedá spojit s osobními údaji. Pokud při tom focení nějak neobtěžuje... Horší jsou ty bláboly, co sem píše. Spíš mi přijde škoda, že tu a tam přijde s nějakou celkem zajímavou myšlenkou, ale ta je absolutně utopená v totálním kompostu a ani po vypíchnutí se nedá rozumně rozvíjet.

Pořád ale myslím na to, že je to v podstatě nemocný člověk. Jaké je správné řešení si nejsem jistý.

Přiznám se, že nad tím také často přemýšlím co s tím udělat. Nejsem si jistý, jestli je vůbec schopen chápat nějaké normální fungování zde (a obecně v životě). Už dvacet let dělá totéž a spíš se to časem zhoršuje.

Ahoj, promiň za tu odmlku - nebyla jsem tu. Snad sem ještě chodíš

Dobrého člověka nedefinuje jeho minulost. Každý udělal v životě špatné činy a za mě je zlo zlem a neexistuje méně zlé zlo a víc zlé zlo. Hlavní je, jak se k tomu daný člověk staví. Ty na své činy hrdý nejsi - uvědomuješ si, že jsou špatné. Tedy bych být tebou na sebe nebyla tak přísná - bez ohledu na to, co jsi udělal.

Díky, to je milý

Dokázat cítit lítost není žádná výsada nikoho. Dokáže to každý, kdo dokáže cítit emoce. Tohle je proces, který může trvat řadu let. Ty jsi rozhodně otočený dobrým směrem - uvědomuješ si že ti ta empatie k cizím chybí a chtěl bys jí mít.

Jasně, ne každý je fyzicky schopný to zvládnout. Třeba takoví sociopati nebo psychopati jen těžko budou někdy cítit empatii - kdyby to někdo dokázal prolomit, tak bych to považovala za nefalšovaný zázrak, ale spíš se to nestane. Je to smutný.

Dá se podle tebe označit za špatného člověk, co ani neví že koná zlo?

Ahoj, no hele spíše si zkus na všechno udělat svůj vlastní názor. On je každý fakt úplně jiný a každému vyhovuje jiný přístup. Já osobně nerad přebírám od ostatních a chci si na všechno najít svůj vlastní pohled, ale mám prostě takovou povahu.

Můj problém je ten, že dokážu být o svém pohledu často tak pevně přesvědčený, že mi přijde nejlepší možný a pak ty ostatní pohledy ostatních lidí automaticky moc neberu a neuznávám. Ale jsem prostě takový. Takových lidí je dost.

Někdy člověk má prostě opravdu tak pevné přesvědčení, že u ostatních lidí to vidí, jak to mají jinak a špatně a jde to těžko vnímat pozitivně.

Jooo, to nejsi ani první ani poslední koho zpovědnice takhle vyškolila . Taky se mi to stalo, takže teď než cokoliv dlouhého odešlu, tak si to nejdřív zkopíruju.

Děkuji to mě opravdu těší

Je vidět že jsi dobrý člověk. Ono je za mě objektivně těžké mít rád lidi - o tom žádná. Zvlášť když člověk vidí všechno to zbytečné utrpení co lidi působí (často nevinným a slabším).

Jenže mě v tom pomohlo pochopit, že vlastně vše se točí kolem obecné a bezpodmínečné lásky k lidem. A že právě je potřeba jí nejvíc dát těm, u kterých je to nejtěžší, protože si ji nejmíň "zaslouží". Oni si ji právě nejmíň zaslouží kvůli činům, které z drtivé většiny dělají právě kvůli tomu, že nedostali lásku když měli.

Je to začarovaný kruh. Ale abych vysvětlila co tím konkrétně myslím: Je strašně důležitý v čem člověk vyrůstá - to mu pomáhá se rozvíjet nebo upadat. Nenarozené dítě dokonce už v těhotenství ovlivňuje jeho matka a její emoční reakce na svět. A když matka to dítě nechce, tak už se nenarodí v pořádku - už tohle v sobě bude mít (tohle nám učil psycholog na vysoké škole). První měsíce/roky života jsou ty nejvíc zásadní. Dokonce tak zásadní, že matka svým špatným staráním dokáže udělat z dítěte sociopata, který nebude schopný normálně fungovat a bude absolutním způsobem postrádat empatii. Například v jedné knížce od dětského psychiatra (nebo psychologa - teď přesně nevím) popisoval případ jednoho takového "vyrobeného" sociopata. Ten znásilnil dívku a potom jí zabil, protože křičela a nedokázala být zticha. V soudní síni se podíval na pozůstalé, kteří plakali nad ztrátou dcery/sestry/příbuzné a pronesl: "Proč brečí? Vždyť přece já jsem tady ten, co půjde na celý život do vězení." On ty emoce těch lidí prostě nechápal, protože toho nebyl fyzicky schopný.

Ten psycholog co nás učil na škole, mimo jiné působil i ve vězení jako vězeňský psycholog. A ze své praxe prohlašoval, že vězení jsou plné lidí, které jejich matka nechtěla. Ve vězení prostě nejsou lidi z dobrých rodin.

Co tím chci říct: Já vlastně každého špatného člověka lituji, protože za téměř každým se s největší pravděpodobností skrývá příběh, kdy člověk který mu měl dát nejvíc lásky - jeho matka - mu nedal žádnou nebo možná dokonce naopak od ní dostal nenávist. A takový lidi já nedokážu nenávidět, protože oni nemůžou za to, kam se narodili a já narozdíl od nich mám to obrovský štěstí že jsem se narodila do rodiny, která je v pořádku a funguje dobře. Rozdíl mezi mnou a tím člověkem je pouhopouhé štěstí - nic víc.

A jediná věc co pro ně můžu udělat je to, že je alespoň můžu mít bezpodmínečně ráda a když nedokážu to, (protože i já jsem jen člověk a fakt nedokážu mít ráda kohokoliv - i když bych se to ráda naučila) tak alespoň nebudu přilévat olej do ohně tím, že bych jim nějak projevovala opovržení nebo nenávist.

(Ještě bych chtěla podotknout, že ono se mi to na internetu kecá, ale v realitě je to samozřejmě těžší :D ale snažím se co to jde. A další věc je ta, že i když ty lidi chápu, tak jejich činy neschvaluji. Já ale věřím v to, že činy člověka nemusí definovat na celý život a že každý se může změnit. Je to samozřejmě trochu složitější, protože třeba ty rodiče té zavražděné holky nebude zajímat to, že z toho kluka vyrobila sociopata jeho matka)