Trávení času je holt dáno rozličností naších profesí. A já rád dramatizuju. Ale to už jsi asi vypozorovat.
Já vlastně úplně nevím, jak nastavit cut-off pro to, kdo je kamarád/známý/whatever. Navíc sociální dynamika je tak dynamická, že by se to muselo pořád přepočítávat. Pokaždé, když by se někdo zeptal, kolik těch kamarádů teda mám. Ale tak já je tak nějak neměl nikdy, řekl bych (ale zas problém cut-off), takže si úplně nedovedu představit je mít a celkově žít jinak, než žiju. Samozřejmě je krásný si udělat mou oblíbenou techniku tzv. otázku po zázraku aneb "vzbudíš se a přes noc se stal zázrak, co se změnilo, jak to poznáš, kde s kým budeš, co budeš dělat, jak to pozná okolí..." ale ta diskrepance mezi současným stavem a stavem po zázraku je tak propastná, že od jisté chvíle jsem zakázal to dělat nejen sobě, ale střídmě to používám i u těch, s nimiž konzultuju.
Samozřejmě, že mám lidi, se kterými se mohu sejít a rozumím si s nimi. Dokonce i přes to, že jsem na to, co označím slovy „rozumíme si“ velmi náročný a přísný. Ale vlivem životního běhu jsem takové lidi nejen získával, ale především ztrácel. Neboť, jak známo díky psychologickému výzkumu, blízkost geografická je klíčovým faktorem vzniku mezilidských vztahů. A já, díky tomu, že žiju extrémně nestabilní a přelétavý život, tak nemám ani možnost ty vztahy udržovat. Neboť udržování vztahů by bylo časově a finančně neudržitelné. Avšak nenahrává tomu přílišně ani moje velmi samotářská povaha, kdy musím i já sám uznat, že nejednou ty lidi odmítnu. Přesto si pak přijdu postěžovat sem na to, jak nemám kamarády. Inu duality of man. 
Je to se mnou těžký! 
