Ad "Partnerka je přesný negativ bývalé manželky. Skoro ve všem. Takže to, co jsem si předtím užíval, v tom teď strádám a naopak."
Tohle velmi důvěrně znám.
Ale u mě k tomuto stavu možná vedly jiné důvody. Archetyp slečen, se kterým mi vždy bylo nejlépe, nejvíce jsme souzněli duševně a také šlo vše v posteli, byl zcela neschopný plnohodnotného vztahu (nejspíš s kýmkoliv). Takže jsem velmi na sílu změnil ve výběru slečen primární archetyp na sekundární až terciální. Získal jsem následně opakovaně dlouhodobé partnerky a ztratil to dokonalé duševní a sexuální souznění.
Co je na tom asi nejzajímavější, že hlubším poutem a větší oddaností trpěly ty první...kdybych s nimi hodně na sílu nekončil, chodí ke mně dodnes.
Jedna se teda zkoušela vracet i po osmi letech. Jenže, s těmito holkami je člověku sice ve společném čase skvěle, ale dělají v životě i ve dnech bordel. A hlavně ti blokují vážné vztahy a založení rodiny.
V současné době jsem úspěšně uzavřel celý začarovaný ženský kruh závěrem, at už mi všechny ženské konečně políbí prdel.
Což by sice některé udělaly rády, ale není nad svatý chlapský klid. Už toho bylo dost. Deset bab a tři osudovky za jeden chlapský život bohatě stačí, aby to člověk uzavřel. Navíc, dokud děláš nějaké větší chyby, můžeš si to okecat, že jsi něco podělal ty. Jak už nějaké větší s věkem a zmoudřením neděláš, už padá i tohle.
Co je na tom opět zajímavé, tak pokud už bych si omylem nějakou na chvíli pustil domů na noc až víkend, bude to zase ten první typ, se kterým je nám spolu nejlépe a druhý den až za týden mám zase doma klid do příští návštěvy.
Celkově vzato, smířil a vyrovnal jsem se s faktem, že ne každý může v životě potkat životního partnera. A když něco zkusíš třikrát až desetkrát, je nesmysl to se stejnými vstupními parametry zkoušet znovu. Sebe jako dom chlapa a v daném věku měnit nemůžu ani nechci - dost jsem se nadřel na to, abych byl takový, jaký chci být. A submisivní holky jsou, jaké jsou a s emancipovanými se vzájemně nesneseme. Tahle rovnice nemá ohledně vážných vztahů v dnešní společnosti žádné dobré řešení a ty volné s pohodovými kurvičkami mi pohříchu nikdy nedělaly dobře.
*
Což mě přivádí k otázce na tebe, kterou bych tady asi jiným nepokládal (snad krom Opcoma). Tobě to s ženami po tom všem a v dané životní fázi stále dávalo navážno smysl? Co ti to dává a co bere? Má ta rovnice plusový výsledek?
Já už jsem v ně ztratil víru a můj pohár trpělivosti po poslední partnerce definitivně přetekl. Měl jsem sice hezké vztahy, pár slečen mě opravdu milovalo, ale s mým dinosauřím středověkým nastavením -celoživotní vztah nebo je to celé úplně o ničem-, se prostě do dnešní doby nehodím. Už si tak nějak nechci znovu na někoho ve svém životě ani v domácnosti zvykat, omezovat se ženským absurditám, cokoliv zbytečně učit tu slečnu, abych ji doma snesl atd. A hlavně, já už tři fakt dobré baby různého typu, odpovídající mým požadavkům měl. A když ani to na celoživotní vztah nestačilo, nemá to smysl. Jestli něco fakt nemám rád, tak dělat cokoliv zbytečně. Vyhodnotil jsem si to tak, že je chyba na vstupu - společnost není na celoživotní vztahy nikoho krom socialistické generace stavěná + submisivní holky jsou v delším časovém měřítku nestabilní pro cokoliv trvalého + já jako dom konzervativních hodnot nejsem schopen dělat feministického otroka emancipované ženě, jako ho dělají ti tvárnější submisivní muži, kterým to pak déle vydrží (tohle neříkám s despektem, beru takové obětující se tatínky od rodin jako hrdiny dnešní doby).
V neposlední řadě, ty konce delších, hlubších (Ds) vztahů jsou pro zvykové a konzervativní lidi fakt extrémní destruktivní hnus, který už nemíním počtvrté absolovovat. Ženská prostě není pes ani syn, nic v nich z chlapových snah nezůstane. Všechno dávno určily v dětství jejich rodiče a zbytek státní propaganda.
Mít doma ženskou už mi dává smysl jen kvůli pořízení dětí. Jenže dnešní mizerně plodné bílé holky (Ha, životospráva, kosmetika, vakcíny, feminismus) je dávají jednou za tisíc let z deseti pokusů a na to už taky nemám čas, sílu ani náladu (vlastně mě už nebavilo ani šukat, když víš, že s nimi střílíš při sebelepším výkonu naprázdno, i když já děti mít zjevně můžu).
Už bych i proto radši z nouze zkusil klidně cikánku, ale to je zase úplně jiná pohádka. Ale co na nich bylo špatné, to už je dnes i na těch bílých (horší chování, šílení příbuzní) a to dobré z části stále zůstalo.
Ještě bych asi dodal pro zajímavost, že se dá celkem poctivě říct, že ze tří osudových partnerek nám jinak dobré vztahy z 99% všemi prostředky velmi efektivně zničili jejich příbuzní. Řekl bych to i tak, že se nikdo nebude divit, když jiní muži na rozdíl ode mě utečou už na začátku resp. navážno do toho nepůjdou. To ani nebyly nějaké výjimečné případy, snad nikdy jsem nikde neviděl sub holku z normální rodiny.
A to je další věc, kterou už opravdu, ale opravdu nikdy v životě nechci řešit. Magorné a nenávistné příbuzné submisivních holek, kteří ničí život vlastním dětem a všem, co se k tomu připletou.
S poslední partnerkou jsme měli opravdu moc hezký a fungující vztah, jehož konec mě netěší. Ale její otec a babička....proboha, jak já si oddychl, že jsem se těch bláznů zbavil, spadl ze mě tunový balvan. A přeju upřímnou soustrast tomu dalšímu chudákovi, co to nemá naději ustát s takovou grácií a klidem jako já zkušený flegmatický, rétorický diplomat.
*
Vždycky po konci vztahu jsem měl zhruba po roce tendenci dát šanci nějaké další.
Tentokrát, čím déle od konce, tím mám na ženské větší blok a tím více si vážím toho klidu a jistot bez nich.
Taky lezou ženské hrozně do peněz a to i ty skromné. A když už chlap zmoudří, tak chápe, že všechno, co buduje, je pro jeho potomky a má zodpovědnost za to, aby jim portfolio předal v co nejlepším stavu.
A také jakékoliv hlubší propojení s českými ženskými dnes znamená reálné riziko soudních řízení nebo velkých ztrát zdrojů nebo času. Vždy hrozí soud o děti nebo o peníze (a to i kdyby ty holky nechtěly, tak je příbuzní nebo stát donutí). Což je další důvod, který už nemíním řešit.
Co mě opravdu hodně štve, tak každá ženská mi naruší spánek, prostě se s nimi pořádně nevyspím, ani odděleně (bez ženské mám spánek bezproblémový). A celkově ti naruší životní styl a životosprávu natolik, že to pak má dopad ve velké únavě a po letech i zdravotní problémy.
S tím klasicky souvisí, že jak si vezmeš ženskou k sobě domů, už tam nikdy nebude klid, řád a pořádek. Pokud nejsi hodně tvárnej a splachovací typ, posereš se z toho.
Skvělé pro submisivní muže nebo pro chlapy, kteří se bez ženy nudí a i pro ty, co rádi krotí divou zvěř, nebo jsou jim inspirací. Ženské vůbec netuší, jak moc se ve vztahu ve společné domácnosti obětují dominantní a zvykoví chlapi, a myslí si, jak se obětují ony. Pro chlapy, co mají rádi doma klid a řád, tak je to peklo, s každou. A to mám výhodu, že mě všechny poslouchají, ale i tak. V tom mají sub muži extrémní výhodu.
I s poslední, zdaleka nejskromější, nekonfliktní, introvertní, poslušnou holkou jsem po pár letech společné domácnosti únavou padal na hubu a kdybych nebyl slušnej zásadovej chlap, skončil jsem to čistě proto. Asi bych do toho s žádnou už v bytě nešel, jen v baráku.
Když jsem sám, jsem ocelovej a není problém. S věkem je to tedy už i o tomhle, už na ty ženské vlastně nemáš sílu je doma déle snést, aniž bys to nějak zdravotně neodnesl. Vůči vlastním dětem nebo psovi mám ten práh tolerance řádově lepší, ale upřímně řečeno, ženské už mě svými vlastnostmi fakt serou. A ony to ani někdy nejsou jejich chyby, ale daná vlastnost každé ženy, takže spíš můj problém a uvědomuju si to. Ta poslední byla asi jediná, kterou bych celý život snesl a kde jsem to i díky svým zkušenostem a nadhledu nastavil pro oba trvale udržitelně a snesitelně (bylo to i potřeba, protože jsem ji měl jako ženu v domácnosti, takže jsme spolu byli pár let skoro pořád). Ta jediná mě ze všech nějak víc nesrala a vzbuzovala ve mně svou introvertní, nekonfliktní povahou určitý klid a mír. Vážil jsem si jejích domácích prací, i té nekonfliktní pohody, takže jsem oproti bejvalkám oželel určité věci, na které jsem byl u každé zvyklý. To je ten rozum a nadhled s věkem.
Takže mě pak fakt už definitivně na všechny ženské bloklo, když to zrovna ona tak ultimativně podělala nejvíc a nejhůř ze všech ad absurdum bizárum (sice do značné míry kvůli své šílené familii, ale to nikoho neomlouvá). Asi nejveselejší bude, až se zkusí vracet. Jim to fakt v té jejich hlavičce VŮBEC nedochází, že už to nepůjde ani s osudovými chlapy, když to podělají ultimativně a ne aspon nějak lidsky.
Nakousnu další rozměr. Pokud jsme si snad dříve stěžovali na standardní psychopatky a hysterky, tak robotické next gen sociopatky daly všemu úplně nové rozměry. Až takové, že ty naše psychopatky a hysterky vlastně vypadají jako živí lidé, se kterými šlo ještě nějak pracovat.
Pro pořádek, je fakt, že u určitého typu pohodových kurviček primárního archetypu jsem ochoten se více obětovat než u těch -slušných holek-, protože jsou prostě jako samice opravdu nádherné, voní mi od přírody a vzbuzují ve mně schopnost vyšší výkonnosti (představ si u těch mých osudovek zhruba náctiletou Belluci nebo Bullock a z našich Šafránkovou, Vejmělkovou a mladou Hlaváčovou). Ale tím, jak jim jde jen o užívání si a o šukání, je to stejně fuk a jsou na rozdíl od některých zmíněných vážených dam pro život nepoužitelné.
*
Mně vždycky už zamlada ta ženská rovnice vycházela mínusově. Ale roky jsem si říkal, že to třeba jednou vyjde na celoživotní vztah s kupou dětí a tím to vše dává smysl a plusový výsledek. Dneska, když na mě venku na ulici nebo online nadkriticky zamrká nějaká pěkná holka, tak už vidím jen ty sračky, které zosobnuje ona i její rodina, zachovám odstup a padám od ní pryč. Nestojí to za to.
Bohužel to na mě pořád zkouší nejvíc ty hodně mladé a pěkné holky. Už je to v mém věku i absurdní, když mě pořád někdy až nevhodně balí náctky a dvacítky (poslední roky to dělaly i přímo před taktéž mladinkou partnerkou, eh).
Pohříchu, s ženami věku cca 25-34 si vůbec nerozumíme. Rozumíme si jen s těmi mladšími mého archetypu. A pak zas až s některými 35+, které ale zase vypadají jako moje matky s tím, jak se cvičením, sportem a životosprávou udržuju, njn.
Jen za poslední dva měsíce jsem odmítl dvě devatenáctky, co se do mě zbláznily už online s tím, že hned přijedou kamkoliv a pak šestnáctku, co mě balila na autobusové zastávce. To nemachruju, je to spíš prokletí. K čemu mi je možnost mít v posteli krásné mladé holky, když mě naplnuje pouze celoživotní partnerský vztah v dobrém i zlém. Ale jak jsem nablízku nějaké holky mého archetypu, nemůžou si pomoct, ač to sabotuju, jak nejlépe umím. Dílem cítí přirozenou dominanci, dílem jsem jejich chybějící táta nebo jim ho připomínám, dílem prostě vypadám pro ty svoje slečny dobře. V neposlední řadě, v armádě uknouraných, vyměklých metrobuzíků všude okolo středověký rytíř vynikne, i kdyby nechtěl. Zkušenosti věku, dominance, i dobrý mladistvý vzhled, tyhle holky to hned poznaj, cítěj a chtějí mi dělat psa i dcerky. Přitom já chci normální partnerku a mámu pro své děti - už jsem dělal s holkama v posteli všechno, nepotřebuju dělat víc.
Hned bych bral zachovalou, rozumnou, prověřenou 30-35 ženskou, která už je stabilní a neudělá ty neodvratné osobnostní a životní veletoče mladých holek. Ale ty, co za něco stojí, jsou už od devadesátek dodnes rozebrané chlapy z dobrých rodin, kde se k osmnáctinám dává barák. A ty zbylé jsou chodící poruchy nebo třeba nejsou špatné ženské, ale nenapravitelně pokažené bývalými partnery i rodiči.
Mám roky 35+ kamarádky, mám je lidsky rád a chtějí mě, ale prostě to z více důvodů nejde. Jeden jsem zmínil výše a přestože je pro mě vzhled při výběru až někde na desátém místě, tak nejde zdaleka jen o mě. Starší ženská jednoduše nezvládne ten konkurenční tlak mladých holek, co na ni kolem mě vytvářejí. Jak kdysi řekla ta jediná starší, co jsem měl - vedle tebe bych se kvůli těm mladým holkám i tvému vzhledu bála stárnout. No a já budu vypadat dobře a budu moct mít mladé holky tak do 65, njn. Když stárnete společně s životní partnerkou od jejího mládí, umí to s tebou a máte spolu děti, je to samozřejmě jiné a má všechny karty proti ostatním ženám.
Další důvod je jasný, spíše hodnotový a charakterový. Každá, která není úplně marná, má v tom věku nějaké děti. Odmítám vychovávat cizí děti, protože ty patří k jejich otci a nemíním se na tomhle svinstvu rozbíjení rodin a podpoře samoživitelek podílet. Děti mám rád, trénuju je ve sportu, ale domů patří jen vlastní. To byl i hlavní důvod, proč jsem odmítl i tu svou osudovku, co se zkoušela po letech vracet s cizím dítětem, ač jsem ji měl asi nejradši ze všech (druhej byl, že jsem zrovna žil s budoucí matkou svého dítěte). Kdyby se vracela s mým dítětem a byl jsem nezadaný, vzal bych ji zpět. Ale dnešní ženské jsou v tomhle kvůli feministické propagandě úplně blbé a berou nejen muže, ale i děti jako rohlíky v samoobsluze.
*
Proč tohle povídání píšu tobě, je asi jasné. Máš kapacitu chápat, o čem a proč v tomto mluvím a najít si v tom něco zajímavého i pro sebe.
Takže, chápu, co na ženských vidí mladíci, snatkoví podvodníci, nebo muži řízení svým penisem a ne rozumem a zkušenostmi. Ale docela mě zajímá, co na nich vidí muži v druhé polovině života, kteří nějaký rozum a i ty špatné zkušenosti mají.
Můžu říct to, co moc chlapů ani žen nepochopí, nebo si naivně myslí, že v tom každý lže. Já už ženskou znova nechci, ač je mít můžu. Nejsem schopen jim už ani základově důvěřovat. A hlavně nechci ten kolotoč opakovat zbytečně znova.
Taky, mně je jako tvůrčímu, samostatnému typu bez ženské fajn. Ženskou jsem rozumově nikdy nepotřeboval, vždy to byla čistě instinktivní věc. Mám dobrý život, práci, koníčky, projekty, kvalitní vlastní svět a evolučně už je to taky pořešeno, i když bych měl rád víc dětí. Můj svět se netočí a nikdy netočil kolem kundy. Mám dobré ženy rád a vážím si jich, o tom to není. Jen už žádné v oběhu nevidím ani na ně nevěřím. A ty, co jsou, jsou logicky štastně zadané v úplných rodinách a přeju těm párům vše nejlepší.
Jasně, že mě časem nějaká pěkná sexy lolitka nebo dvacítka ve slabší chvíli uloví, dokud mi ten testosteron s dominancí neklesnou na nulu, nejsem naivní. Ale netuším, co by musela dělat, aby mě přesvědčila k vážnému vztahu a propojení se.
Ženské mi nikdy nepřinesly v konečném důsledku nic dobrého, krom té jedné zásadní roviny a na to jsem musel i jako testosteronový samec na můj vkus vyčerpat zatraceně moc pokusů (fascinuje mě, že každý 150 kg cikánský kriminálník má těch dětí do čtyřicítky sedm, aniž by tušil, jak se všechny jmenují - ale cikánky jsou holt plodností dobrej oddíl). Napadá mě jedna jediná věc, kde si to vždy dokážu ospravedlnit - dát mi vlastní dítě.
A přesně už ted vnímám, jak to ty čubky mých archetypů všude hrozně dráždí, když ze mě cítí, že je vůbec nechci, držím si odstup a nestojím o ně. Neodvratně zas přijde jedna nymfa, co udělá naprosto cokoliv, aby mě ulovila, i kdyby se měla nahá přivázat k lampě před barákem, hned vedle poslední partnerky, eh. A radši by sebe nebo mě zabila, než se nechala odradit.
No uvidíme, jestli to se mnou měly při lovu těžké předtím, tak ted už to třeba nedají. A pak jsou tady zbývající dvě ze tří osudovek, které se mohou reálně zkusit srdceryvně vrátit, vědí nejlépe ze všech, co na mě platí a musel bych se k tomu i po tom všem nějak postavit.
A vždycky, když někam veřejně podobnou úvahu neprozíravě napíšu, zpravidla se mi taky nějaká slečna ozve, aby mě přesvědčovala, že ona je přece úplně jiná než ty ostatní.
*
Co na nich teda ještě vidíš ty? Co ti žena dává a co bere? Proč to má pro tebe smysl? A jak sis odůvodnil další větší propojení, pokud sis důvody hledat vůbec potřeboval?
Já už je nechci ani zadarmo, nebo kdyby mi platily.
Měj se fajn
