Našel jsem v PC další svou tvorbu, tentokrát 7 let starou.
Dnes už to na mě působí trochu křečovitě, ale i tak to sem dám.
Endžoy.
V noci šel po cestě a nevěděl kam,
v tu chvíli si připadal úplně sám,
myslel si že je dočista ztracený,
tu náhle před ním zjevil se neznámý.
Mile se usmál a dotyčného se ptá,
kam že to tak sám namířeno má,
neznámý ni nehlesnul a kápi si sundal,
v tu chvíli krve by se v něm nedořezal.
Náš hrdina couvaje o kámen zakopnul,
lapaje po dechu o zem sebou švihnul,
už už si myslel že blíží se konec,
že ten sen skončí a zazvoní zvonec.
Milí čtenáři, to nebyl žádný sen,
to se jen přiblížil jeho soudný den,
s posledním výdechem snažil se modlit,
myslel si bláhový že osud lze změnit.
Postava v kápi nad tělem se sehnula,
jeho duši i ostatky v mžiku pozřela,
v tu samou chvíli na jiném místě,
člověk v posteli prudce probudil se.
Po čele mu stékaly krůpěje potu,
vstal z postele a vydal se k oknu,
rozhrnul závěs a postavu uviděl,
nelidský křik okolím naposled zazněl.
|
23 
63 