REGISTRACE TABLO STATISTIKA SOUTĚŽE POMOZTE REKLAMA KONTAKT

Zpověď č.44579, vloženo 24.01.2005 23:12:25
vzdávám se aktivity
Zdravim. Takže, je mi 19 let, vlastně 20 (za měsíc a nějaký drobný). Stále nic, stále 100% sám (na druhou stranu 100% svobodný, ale stejně...) - tohle jste už museli slyšet nebo číst nesčetněkrát. Nějaký moje vlastnosti: introvert (pasivní flegmatik, hodně pasivní), chcete-li, tak zastydlej puberťák, individualista, kliďas, za vzhled bych si dal nula bodů (v případě, že si nemůžu dát záporný body), ale hlavně stydlivej. Co napsali jiní (kdysi). V deváté třídě jsme si měli vylosovat spolužáka a napsat o něm pět vlastností, o mně bylo napsáno: hodnej, skromnej, nenáročnej, nevýraznej, zajímavej člověk, ale mě nezajímá (psala ta nějaká holka). Taky jednou kolovaly třídou papíry se jmény a každej mohl k tomu jménu něco napsat (vzkaz, návrhy, připomínky, povzbuzení atd.), vzkazy ke mně: už by si mohl vyrůst (můj dodatek - už jsem to splnil), odvaž se, jsi milej, nenech se provokovat, nečti tolik, hodně inteligentní (můj dodatek - o tom silně pochybuju), hodnej. Tak jsem vám poskytnul nějakou představu o mně. Nic moc, pravda, žádná sláva to teda neni. Netvrdim, že bych si už nevšimnul, že se osoby „něžnějšího“ pohlaví ode mě nějak liší, netvrdim, že by se mi holky nelíbily (odjakživa) a netvrdim, že už jsem minimálně jeden pokus o navázání vážnější známosti neudělal. Pochopitelně písemně, náznak sympatie bych vykoktat nedokázal. Pak mi odepsala, že ji to potěšilo, a že by si chtěla promluvit. No a já jsem lépe poznal sebe, tj. uvědomil jsem si, že se stydim ještě víc, než jsem si myslel, že mi zcela chybí odvaha, a že tohle prostě nezvládnu. Nemusíte mi tady vyprávět, že na tom sebrat se a jít si s ní popovídat není nic nepřekonatelně těžkýho. Je to těžký, a to tak že (pro mě) nepřekonatelně, berte to jako nezměnitelněj fakt. No, tak pak jsem se jí vyhýbal a nějak to vyšumělo do ztracena. To byly moje pokusy. A jestli po mně pokukovaly někdy nějaké holky, to nevim. V tomhle jsem úplně slepej a zcela mimo. Jakýkoli sebejasnější náznak sympatií jsem si určitě špatně vyložil. V tomhle jsem totálně zabedněnej a nechápavej. Ze svých chyb jsem se poučil. Poučil jsem se, že jsem nepoučitelnej. A že vlastně nevim, co chci (na jednu stranu napíšu nějaký to vyznání a vzápětí dělám mrtvýho brouka). A taky, že když už mám náhodou pocit, že se mi tamhletasympatickáslečna nějak často plete přes cestu, nakonec se ukáže, že zase nic. A to rozhodně náladu nezvedne. (No, a někdy mě napadlo, co bych dělal dál, v případě, že bysme spolu začali chodit. Po dlouhým přemýšlení se mi podařilo najít pár způsobů, jak zaujmout, po dvakrát tak dlouhém přemýšlení, co dělat pak, mě nenapadlo nic.) Nemám ani trochu pocit, že bych vůbec mohl zaujmout (navíc, nesnášim plesy a tancování, nesnášim svátky, narozeniny, vánoce atd., připadám si jinej a nechci mít děti). A sám jsem zcela neschopnej. Takže v zájmu vlastní duševní rovnováhy, abych v jednom kuse neměl pocit, že mi něco uniklo, nebo že jsem zas něco zpackal, jsem se rozhodl úplně přestat dávat holkám jakýkoli signály. Nebudu předstírat, že je se mnou sranda (nevim, proč si to někteří spolužáci a spolužačky z gymplu myslí), když ve skutečnosti uvnitř cítim smutek, se kterym se budu muset nakonec stejně vypořádat sám. Je pár kámošů, co mi tvrdí (z jejich vlastníc zkušeností), že když jsou dva spolu, má to ty výhody, že a) sdílí svoje problémy a navzájem se podporujou, b) se cítí líp, c) a to třetí na „s“. Ale po tom všem co jsem zažil jsem nabyl dojmu, že je to pro mě nedosažitelné, stejně tak si myslim, že je nedosažitelný štěstí v životě vůbec - teda aspoň pro mě, už jsem poznal a vytrpěl si svoje. A nemám jedinej důvod proč si to dělat ještě horší tím, že si budu stále myslet, že mám šanci. Prostě se nějak smířim s tím, že šanci nemám. Koneckonců, realita světa (kde žiju já, nevim, jak vypadá ten váš a ta vaše realita) je taková, že co tě nezabije, to se tě pokusí zabít později. Takže to, že to posílí je úplně k ničemu. Až někde uvidíte na nějaký zábavě postavičku zahloubanou nad půllitrem piva a vytrvale odmítající se jít bavit, tak to nejspíš budu já - to mě kámoši někam vytáhli v marný snaze mi pomoct. Jinak, vám, co to stále ještě odmítáte vzdát, přeju hodně štěstí.  Komo 19   VYMAZAT

Zaslaná rozhřešení

Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš, aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj si ji ZDE !   13.05.2006 23:07:46 Ták. Pro ty, kdo čtou v zapadlých zpovědích... Už je to přes rok. Pár věcí se změnilo ... k lepšímu (viz zpověď 73604 - skvělá změna). Ale na tom základním trvám. Vzdávám se aktivity. Ano, nevyvinu vlastní iniciativu a nedám přímým způsobem najevo zájem. Prostě to nedělám a neudělám. Změnilo se dost věcí. Možná, že už tak stydlivej nejsem (každopádně co se týče toho hlavního kroku - možná jsem, možná nejsem, ale jak jsem právě napsal, nebudu to zjišťovat). Nedělá mi problém verbálně komunikovat i začít rozhovor s JAKOUKOLI dívkou (byť sebekrásnější a tedy o to více kdysi vyvolávající stydlivé reakce - jako neschopnost mluvit, návaly horka, třesoucí se hlas, ...) - ty stydlivé reakce už jsou pryč. Zvládám se usmívat, mrkat očkem, tancovat, a dalších pár věcí (jako třeba dávat dívkám a ženám ze zpovědnici polibek na rozloučenou při odchodu) :-) , který bych v době psaní zpovědi nezvládal. A dokážu z toho nemít špatnej pocit - protože jsem se "zaúkoloval" nedávat najevo zájem o něco hlubšího. Takže se netrápím tím, že "zas z toho nic nebude" - protože o to ani neusiluju. Možná (a i sám si sem tam myslím, že je to pravděpodobné - řekněme po pěti, deseti pokusech), že bych zvládnul vlastní iniciativou začít vztah. Ale nebudu to zkoušet. Dejme tomu (z mýho pohledu), že signály "nečum na mě ty krávo" či "jsi mi ukradená" nedávám ... v signalizování se nevyznám, ale snad je holkám jasné, že nemám k nim negativní vztah. Jo, ještě jedna věc. Zůstává faktem, že nemám odvahu, sebevědomí, sebedůvěru, a že jsem totálně zabedněnej, mám fakt dlouhý vedení. Soutěž o délku vedení bych snad i vyhrál. Sečteno podtrženo - jsem stále sám, panic, nepolíbený a neřeším, jestli se to někdy změní. Jedno je jisté, já to aktivně měnit nebudu. Upřímně řečeno, jsou se svou situací spokojený a cítím se šťastný - proč bych to měl měnit, kvůli tomu, abych se cítil ještě šťastnější? Když mě samotný boj o dívky nijak nebaví a navíc slušně vyčerpává (vyčerpávával), a když si naději na úspěch většinu času nepřipouštím. No nic. Život umí bejt fajn. Hodlám si to (s mírou) užívat, dokud to jde.  Komo 25  25.01.2005 23:53:59 Dodatky. Vy tomu (což chápu) říkáte vzdávat to. Já tomu říkám poučení se z toho, že hlavou zeď neprorazíš (a proč se taky o to pokoušet). Nejsem gymplák (bude mi 20), pozítří mám poslední zkoušku v prvnim semestru na vš. Za frajera se rozhodně nepovažuju. Negativní postoj k životu? A takhle jedninej důvod (kterej bych okamžitě neznegoval) abych mohl mít pozitivní přístup by nebyl? Totéž lze říct o důvodu k optimismu. A k (přehnanému či nemístnému) sebevědomí. Že musim začít? Jenom kvůli tomu, že mi pudy velí si najít partnerku? (kdyby nevelely, tak bych tu nepsal a svých problémech) Hele, Džavy, tou pořádnou činností nemyslíš to, že hraju za juniory první pražskou florbalovou ligu, že ne? Naději právěže mám. Marně jsem se jí snažil umlčet (a ubít logickými argumenty), takže ji teď prostě budu ignorovat. Depku momentálně nemám. Ale pokud se dá nazvat můj neustále pesimistický postoj ke všemu depkou, tak potom mám nepřetržitou depku už tak pět let. Já jsem teda přemýšlel, než jsem to napsal, jaký jsem. A teď mi tu tvrdíte, že takový nejsem. Hm. Hele, Džavy, nenapsal bys jim, jakej teda jsem? (určitě máš na mě jinej pohled, než já sám) Že se to časem podá, že to jednou přijde samo, a když to nejméně očekáváme atd. - tohle už jsem slyšel mnohokrát. Nevěřim a nemůžu tomu věřit, popírá to logiku i pravděpodobnost. S konverzací mám problémy odjakživa. Nikdy jsem totiž neměl potřebu začít rozhovor a v podstatě ho nikdy nezačínám. Totiž nikdy nepovažuju nutný něco říct (holkám i klukům). Rozohovor se mnou vždycky začne někdo jinej. Takže prostě v zájmu vlastní duševní rovnováhy nebudu dělat nic. A třeba mě nějaká "uloví". Přece holky taky vykazujou nějakou aktivitu, ne? Konec dodatků  Komo 25  25.01.2005 14:32:02 Tady je poslední dobou každej den aspoň jeden takovej co na ženský totálně rezignoval. To jsou nějaký erekce na slunci, chemikálie ve vodě nebo tady někde máte hnízdo? Nevzdávej to. Normálně zkus trávit víc času ve společnosti opačného pohlaví a ona si tě nějaká uloví.  shodan   25.01.2005 09:19:02 Nenech se odradit-nejsi ještě tak starej aby tě stydlivost nepřešla  kalimero22 17  25.01.2005 08:47:26 No, i takovi lide existuji. Jestli se k nim opravdu chces zaradit, je to tvoje vec, nevidim duvod te tady nejak premlouvat nebo podporovat.  Daria 25.01.2005 07:32:30 co jsem chtěla říct jsem ti napsala do profilu :-) Prostě na tom není nic tak tragického,že se nebavíš mezi lidmi a je spousta lidiček který maj stejný a možná ještě horší problémy než ty. Ono se to časem poddá. já to znám,mám kolem sebe spoustu kluků a vlastně 90% z nich jsou sami bez slečny. Nedělej si z toho takovou hlavu. :) A pokud si myslíš že jsi na nic,tak by spíš bylo fajn kdyby se našel nějaký přítel který by si s tebou povídal,přátelství dává sílu....a když budeš mít sílu,tak ten problém s holkama se vyřeší sám. :) Zkus mi napsat.....já jsem holka. Mohla bych tě něco naučit. :-) a neboj se mně.....fakt jsem anděl  Akira-Angelina 26  25.01.2005 07:19:05 Psycholog může pomoci i na nízké sebevědomí - nakonec podle té zpovědi to není jen o vztahu k holkám, ale obecně o přístupu k životu. Jinak můžu poradit jen to, že je určitě nějaká činnost, která Tě baví a obecně platí, že člověk je nejlepší v tom, co ho baví. A na tom všem je plus to, že při většině koníčků nikomu nemusíš dokazovat, že jsi nejlepší, že vynikáš apod. A i ta konverzace se tam navazuje snáz, protože je tam zkrátka ten společný zájem. A ještě jedna rada, až příště budeš i třeba ve větší společnosti s nějakou ženou, tak k tomu nepřistupuj jako že zrovna s touto už musíš něco dokazovat, to je spolehlivá cesta, jak to zase nedokázat.  Béďa 25.01.2005 03:12:26 Juuuuu ty musis mit ale peknou depku co? Zkus o tom popremyslet, az ji nebudes mit. Kdyby ti to bylo jedno, tak to sem nepises. Napsal si nam tu jaky si, ale ty sam dobre vis, ze presne takovy jaky ses tu popsal doopravdy nejsi (ja se taky umim dobre shazovat, i kdyz vim, ze takovy co o sobe pisu nejsem). Tak se nekdy zkus nad tim zamyslet jaky doopravdy jsi. A pak treba prijdes na to jake mas moznosti a jak dal pokracovat. ;-) Drzim pesticky a premyslej nad sebou.  Ethereal 27  25.01.2005 02:42:52 mnoho tvych slov mi mluvi z duse, ale neco ti povim: je blbost se na vsechno vybodnout jenom proto ze se to nedari. Ty nemas nadeji jen proto ze pro jeji existenci nic nedelas. A jestli toho nejsi schopen tak bez k psychiatrovi, ja uz tam byl a pomaha mi do ted.  slaydeth 25.01.2005 01:01:08 LaRosse: Pořádná činnost, ve které bychom byli dobří, by tu i byla...ale to nějak nestačí. Ten kurz přežití by mě docela zajímal. Sraz zpovědnice by mě taky lákal, ale hrozně se ho bojím. Co se psychologa týče, zajímalo by mě, co mu říct. Dát mu přečíst to, co tu napsal Komo? Ale vždyť mi vlastně nevíme, co chceme. Na jednu stranu např. toužíme po vztahu s nějakou slečnou, ale nedokážeme překonat vlastní stud a lenost a sdělit jí to. A to se nezlepší, nikdy... Pokud má takový člověk na výběr mezi špatnou jistotou a nejistotou, vždycky bere to první. Toť vše, vězte, že Komořanem uvedný problém sice není explicitně viditelný, ale je mnohem reálnější a závažnější než jiné v mezilidských vztazích. V tomto případě totiž jaksi mezilidské vztahy ani nemají šanci na vznik...  Dzavy   25.01.2005 00:20:24 je to začarovaný kruh. Máš příliš malé sebevědomí a to tě vede k myšlenkám, že jsi na nic, což opět snižuje tvé sebevědomí. Chtělo by to nějakou pořádnou činnost, v které bys byl dobrý. Nebo si zajt na nějakej kurz přežití apd. Každopádně i tohle lze léčit u psychologa.  LaRosse 23  24.01.2005 23:54:38 JEN SE NENECH ODRADIT POCATECNIMI NEUSPECHY! zacit musis tak i tak, cestu uz sis sam vybral, tak vydrz. Rad jak zacit tu mas hodne, do par let nekoho mit budes...hodne uspechu, jo beh na dlouhou trat  jaje 24.01.2005 23:37:57 Ty ses srac koukej se vzmuzit. Takovych negativnich vlastnosti a takovej negativni postoj k zivotu se jen tak nevidi. No aspon, ze uprimnost ti nechybi, viz. "jsem zcela neschopnej" apod. Jestli se sebou nebudes neco delat tak zhebnes :o) Trochu zivota do toho umirani, optimismus...Bud muzes pokracovat s fnukanim, ze nic nejde a apod. nebo se sebou zacit neco delat tak si vyber...Kazdopadne je to jenom a pouze na tobe a na tvym pristupu k zivotu. Enjoy it..  Neznamy Tvor 35  24.01.2005 23:35:51 Hele, to vypadá jako bych to psal já... Jenže nepsal... Já se totiž nevzdávám a tys neměl taky... Taky jsem ještě nezažil nic, co by stálo za to, ale třeba se jednoho dne dočkam a všechno bude fajn. Chce to si jen víc věřit a neztrácet naději. Buď chlap a postav se tomu čelem , seš gymplák, tak musíš bejt taky frajer, jako já, takže nic není ztracený;)  Zdenis 24.01.2005 23:17:50 hmmm, vyraz na sraz zpovednice, tam se nudit nebudes:-)  pan.smith@post.cz 24

Přidání rozhřešení
TVÁ PŘEZDÍVKA: OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD: Tento inzerat koupíte on-line od 100 Kč. Přidej inzerát on-line od 100 Kč TEXT ROZHŘEŠENÍ: PŘILOŽ SMAILÍKA: jupííí tak bacha držím palec to je fuk tumáááš ach jo no nééé ?! safra mmmuc (žádný )