Hezké dopoledne,
asi si řeknete, že jsem docela vypatlaná když ve svém věku nepoznám zamilovanost, ale .... Tentokrát si jistá nejsem. Milovala jsem ve svých 16ti letech. Puberťácká, ale skutečná láska, která mi vydržela několik let. Neobávám se říct, že ten kluk v mém srdci místo má do dnes.
Na Nový Rok 2006 jsem poznala jiného kluka, s kterým jsme teprve až v létě prohodili první slovo a .... Začal mi být sympatický. Říkala jsem si, že jsem se asi zamilovala. Nejspíš tomu tak nebylo. Bylo mi s ním krásně, vytáhl mě zpět do života. Čas utíkal a já jsem si uvědomovala, že je mi s ním pěkně, že se na něho těším, ale že když se vidíme často tj., každý den tak jsem s ním sice ráda, ale nemám touhu s ním komunikovat. Přesto ho chci mít vedle sebe. Míchaly se ve mě pocity: nával štěstí, ale i smutku. Myslela jsem na něho každou chvilku. Čas dál utíkal a .... My zažili dvě špatná období. Poprvé jsem s ním byla ráda, chtěla jsem s ním být, ale zároveň jsem se k němu chovala nepříjemně:( Trvalo to pár měsíců. Odjela jsem na dovolenou a jakmile jsem se vrátila byla jsem jako dřív: veselá, milá, šťastná .... Byla jsem s ním ráda. Pár měsíců jsem byla v pořádku a najednou se z ničeho nic mé špatné pbdobí vrátilo. Utekl měsíc, dva, tři .... " Musím s ním skončit. Trápím ho. Chce si se mnou povídat, ale já raději mlčím, nebo spím. " Vydržela jsem to a on měl trpělivost. Vrátila jsem se k sobě. Nyní jsem několik měsíců v pohodě:-) Jsem s ním ráda, těším se na něho, blbnu s ním ( tj., že do sebe rýpeme, škádlíme ), podle kamarádky prostě flirtujeme. Vím, však, že mě nepřitahuje, že bych se s ním nedokázala vyspat. Ale přesto: jsem ráda když ho vidím, když ho potkám !!! Co se to se mnou děje ? Žárlím když je se svojí partnerkou, ale zároveň s ním nechci žít, nechci s ním mít něco důvěrného, chápete jistě. Nevyznám se v sobě. A vlastně ani v něm :(
Loučím se, děkuju za reakce a pomoc. Mějte se, jdu se učit literaturu :( |
| vážně netuším |
 19 |
|
|
18 
23 