Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Svíčka hoří… Plamínek nám dává teplo, radost, naději a najednou tu není… Kam odešel, kam zmizel? Kde je ten nádherný, plápolající plamen? Kdo jej sfoukl? Všude je tma, chlad, zmatek. A v očích, které se smály a otvíraly bránu do duše, je prázdno. Poslední záchvěv v nich lze spatřit a pak nic… To proklaté prázdno… Bolí to. Moc to bolí. Jakoby nám někdo nasypal střepy do těla. Každý ždibíček, každá myšlenka zabolí. Srdce chce zpátky ten hřejiví plamínek…… je pozdě. Už zbyl jen chlad a vzpomínky. Někdy Smrt přichází pomalu, potichu, že ji člověk ani nespatří. Na svých tenkých kostnatých nohách přijde, vezme si co chce a zase potichounku odejde. Někdy nás však překvapí svou rychlostí a neočekávaností a zanechá jen oči topící se v slzách. Ale nesmíme Smrt odsuzovat. Přináší úlevu... Ale také smutek. Svět to tak zařídil. Kdykoliv a kdekoliv ji můžeme potkat. Je zbytečné se schovávat… Co je nám souzeno, tomu neunikneme… Jsme jako listí. Přijde vítr a přesto, že se pevně držíme a první vichřici přečkáme bez úhony, další však nemusíme přežít. Jednou nás stejně vítr sfoukne tak, jak tak… Kdo nemá síly a není řádně připraven a vyzbrojen do života, zemře aniž by se vlastně narodil. Kdo vlastně zařídí, kdy bude plamen sfouknut? Žádný člověk rozhodně nemá právo vzít jakékoli živé bytosti život. Je to proti lidskosti. A nemysleme si že tu lidstvo bude věčně… Člověk je podlý tvor. A jak se chová k ostatním… Tak dopadne sám…
|
|
|
|