Vážení přátelé,
včera jsem se na sklonku léta a života rozhodl podniknout malou vlastivědnou expedici na Slovácko, tedy do Uherského Hradiště. Přiznám se bez mučení, že mne k této cestě nepřímo inspiroval zdejší ctihodný uživatel Iceman88. Ve příspěvcích svých z návštěvních knih zdejších dam a také z pozemkových a zemských knih tento mladý muž předjímá, že ta či ona uživatelka je z Uherského Hradiště, a vyslovuje zbožné přání, že by tu či onu děvu rád poznal. Ačkoliv pan Iceman88 zcela jistě cílil na svěží děvy a nikoliv na starého kmeta s revmatismem, jen stěží jsem mohl vzdorovat své zvědavosti, jaké půvaby rodný kraj tohoto jinocha skýtá. O takové švarné mládence, jako je on, byl ostatně za mých mladých let mezi děvčaty vždy enormní zájem a nepochybuji, že již našel své štěstí, ba že musí sličné děvečky jak otravný hmyz odhánět.
Samotná cesta z Brna po železné dráze však byla mi očistcem. V Brně jsem byl nucen drápat se do jakési obstarožní, červené naftové herky se strmými schůdky, za něž by se nemusela stydět ani hospůdka na Vikárce a jež mi málem přivodily rupturu menisku. V cílové stanici Uherskému Hradišti náležející jsem pro jinakost musil zase seskakovat málem do štěrku, neboť nástupiště pamatovalo snad ještě arcivévodu Ferdinanda. I vzpomněl jsem si na doby, kdy jsem takým švarným jinochem jako Iceman bývalť sám; při dojíždění za studiem z rodného Drásova koloval mezi námi substráty takový popěvek:
"Bylo při tom slyšet mnohé citoslovce,
jak zažívají ti, kdo jezdí po Tišnovce.
Ať se děje, co chce, sotva kdo se diví,
lid u téhle dráhy je zvlášť trpělivý..."
V novinách neustále čtu o stamilionech plynoucích do modernizace tratí, avšak v praxi člověk vidí jen vrzající vagóny a arci zaprášené pražce.
Aby toho nebylo málo, cestu mi od Bučovic po Uherský Ostroh kazil pohled na jakéhosi drzého mladíka na protějším sedadle, jenž bez sebemenšího ostychu neustále líbal a nemravně objímal a osahával svou podobně bezectnou společnici. Ve vagonu seděli další lidé, leč dnešní mládež nemá ani kousek studu a plete si c. k. vagon s nevěstincem.
Město samo mne však potěšilo. Na Masarykově náměstí mají vskutku zdařilý bronzový model historického jádra a budova tamní bývalé věznice skýtá mimořádně ponuré, leč architektonicky cenné svědectví minulých dekád. Není divu, že chlapec Iceman88, jenž bylť v útrobách tohoto královského města vychováván, pyšní se dnes nejen obdivuhodnou výřečností, ale i perfektním vychováním a vynikající povahou, před níž podlamují se útlé nožky jedné děvy za druhou jako levná bambusová párátka .
S uctivým pozdravem,
RNDr. Alfons Kvasnička v. r. |
73 
Dvoji metr
43 
Sorayaaa