REGISTRACE TABLO STATISTIKA SOUTĚŽE POMOZTE REKLAMA KONTAKT

Zpověď č.1266743, vloženo 05.05.2026 17:49:56
Úzkosti
Popravdě nevím co dělat, vždycky jsem byl takovej, že jsem moc nezapadal na základce jsem měl tak 2 kamarády, celý přestávky jsem jen sedel a koukal do blba nebo z okna a nebo spal, cítil jsem už tenkrát takovej divnej blok, že by mi přišlo extrémně nekomfortní se zvednout a jentak se jít s někým bavit nebo dělat s nima kraviny… uz první vzpomínka na první den ve škole je přesně taková, zazvonilo na naši první přestávku v životě všichni jak kdyby hned věděli co přesně dělat zacli se zvedat a bavit se a dělat kraviny a ja? Uplne vydesenej nevim jestli to uz tehdy byla úzkost nebo jen stydlivost sedel jsem jak přibitej k židli a jen čuměl co se to sakra děje a proč všichni vstávají, tohle mě proste tak nějak provázelo celej život, pak casem to bylo horší a horší nevim kdy se to přesně stalo, ale tipoval bych ze asi od covidu? Proste jsem byl furt zavrenej doma a to to jeste zhoršilo, teď a i předtím po covidu tak proste od ty doby uz mi je v hlave extrémně divne, nejsem schopnej se ani dívat po okolí, cítím se hrozne blbě když jdu po chodníku a třeba vedle me jezdí auta a říkám si kam se mám jako dívat co mám dělat nehýbu divne rukama, jak se tvářím, fuj vítr vlasy uplne…. Beztak se na mě všichni ted koukají a říkají si co mi je ze jsem fakt divnej atd… takovýhle divny myšlenky proste, v buse když sedím naproti celymu busu takový ty otočený sedadla tak nejsem dchopnej se otočit nikam proste mam totálně zablokovanej pohled a jediná věc na kterou mi hlava dovolí se podívat je mobil a nebo nachvilku jen dělat jakože jsem normální tak se kouknu z okna jen na sekundu a zas narychlo přejedu pohled na mobil aby si náhodou někdo neřekl že jsem divnej že na ne koukám, v práci to samý když třeba hledám nějakou věc a někdo je naproti mě nejsem schopnej v klidu hledat furt si myslím že na mě kouká, do obchodu sam nikdy nechodim a i s někým je to dost obtížný, ale dá se to zvládnout. A nejhorší je že mam takovouhle úzkost i z rodičů jen menší, a bojim se to celkově řešit, protože mam úplně nevim jestli úzkost strach nevim co to je, ale proste ten pocit ze bych přiznal ze mi něco je treba rodičům nebo ze bych mel jít někam se léčit nedovedu si to představit je mi z toho fakt extrémně extrémně špatně, ale zároveň bych hrozne chtěl byt v pohodě jenže fakt proste nevim jak tohle řešit kdyz mam úzkost i z toho to řešit… :/ asi budu do konce života jen takhle přežívat nebo ja nevim, ale je divny že je to limitovaný docela na světlo protoze jakmile padne noc a jdu po ulici tak i kdyz tam je treba nevim 20 lidi naproti me atd tak proste necítím se zas tqk hrozne  Tajný 21  VYMAZAT

Zaslaná rozhřešení

Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš, aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj si ji ZDE !   05.05.2026 22:37:36 Psycho.  Quakie 80  05.05.2026 20:09:04 Co zajít k psychologovi ?  Opravdová 05.05.2026 19:40:35 Jo, to je trochu začarovanej kruh, co? Máš problém s úzkostí a úzkost Ti brání tu úzkost pořádně řešit. Nic lepšího než řešit a to i s odborníkem - to znamená jednak léky (někdy mohou mít dramatický dopad jak Ti to přenastaví v hlavě) od psychiatra, a pak ještě psychoterapie - se asi nevymyslí. Ale pro teď navrhuji spíš prohledat internet, jak takové věci prožívají jiní. Pustit se do samostudia. Najít si nějaké diskuze na toto téma na redditu a podobně. Vedle toho, že se tak můžeš dozvědět užitečné tipy a najdeš lidi, kteří třeba byli v podobné situaci, což je fajn... čtení příběhů ostatních, třeba i jaké léky zkoušeli, jak probíhala psychoterapie, jak to přijalo jejich okolí, jak to komunikovali, jak si to přenastavovali v hlavě k lepšímu, Ti může pomoci v inspiraci i motivaci. Sám si to pak spíš budeš chtít vyzkoušet a budeš víc vědět, jak to chodí, což trochu sníží bariéru k tomu překročení komfortní zóny ať směrem k návštěvě lékaře nebo i co se týče sdílení svých pocitů s rodiči. Držim palce. Takhle zpověď je dobrej krok. Pojmenovat svůj problém to je magie. Ten problém pak ztrácí část své síly a nebo aspoň se po takovém kroku začínají vynořovat správné cesty... Tak ať najdeš tu svou.  allloe 33  05.05.2026 18:46:16 Promiň kámo, když už si s tím dal takovou práci, tak proč to děláš tak "uživatelsky nepřátelské"? Odstavce žádné, struktura žádná, chvíli to máš s diakritikou, chvíli bez diakritiky, skoro to vypadá, že si z nás, případných čtenářů děláš tak trochu prdel. Ale to je tvůj životní boj, v pohodě, já jen za sebe říkám, že jsem to vůbec nečetl protože tvůj styl psaní na mne působí značně odpudivě. Třeba to bude příště už lepší, když na tom budeš pracovat.  Pater Noster

Přidání rozhřešení
TVÁ PŘEZDÍVKA: OPIŠ BEZPEČNOSTNÍ KOD: Tento inzerat koupíte on-line od 100 Kč. Přidej inzerát on-line od 100 Kč TEXT ROZHŘEŠENÍ: PŘILOŽ SMAILÍKA: jupííí tak bacha držím palec to je fuk tumáááš ach jo no nééé ?! safra mmmuc (žádný )