Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
|
Mám to velmi podobně. Do práce nechodím, pracuju z domova (obor IT). Na firemní večírky taky nechodím, ostatní to respektujou, že mě holt někteří ani nikdy osobně neviděli :-D
V komentářích padlo několik zajímavých tipů na práce, kde se moc nesetkáš s lidmi. Spíš bych radila jít touto cestou, než to v sobě lámat a nutit se si na lidi zvyknout. Aby to nebylo ještě horší, čím víc se do toho budeš tlačit. Držím palce!
|
|
|
|
lol: Neposlala. Takže Frankův maják prozatím bez operátorky.
|
|
|
|
Taky jsem spíš introvert.
Doma si můžeš dobit baterky, ne.
Někdy musíme vystoupit z komfortní zóny.
Posmesky se nauč vracet, není to tak těžké, každý má nějaké slabé místo
|
|
|
|
"Páni, jak já bych byla neskutečně šťastná, kdybych se mohla den co den zašít někam sama a něco tvořit, vyrábět....a tím se živit. Ale to bych se musela znova narodit. Samozřejmě jsem často o tom přemýšlela, jestli by přece jen nebylo něco, do čeho bych se mohla pustit, co by uspokojilo moji introvertní duši, ale co by mě zároveň uživilo-nepotřebuju hromady peněž, stačilo by mi bohatě na přežití-ne živoření. Bohužel, nemám nápady, talent ani schopnosti na to zařídit si takový život."
Mám to taky tak tou introverzí. Dělám na své první deskové hře a věřím tomu, že bude mít mimořádný úspěch. A moc se těším na to, až budu vytvářet na platformě, kterou jsem vymyslel, vlastní fiktivní světy/další hry.
Nikdy jsem se nesmířil se škatulkou do které se mně druzí snažili vtěsnat.
Jak ty vlastně víš že nemáš talent a nápady? Zkoušela jsi s něčím opravdu začít?
|
|
|
|
Také neholduji plytkým řečem, small talkům, debatám s lidmi, kteří mě vůbec nezajímají. Vysoce selektuji, komu dám vůbec pohled. Když už ale musím, což musím neustále, tak mě to ale nevyčerpává, protože já narozdíl od tebe mám mezi sebou a jimi zeď. Mluvíme spolu, ale výměna emocí a energie je nulová. Sdělíme si co potřebujeme, ale je to jen výměna informací.
Třeba jako u prodavačky a zákazníka. Ona nevnímá toho člověka u pásu jako člověka s emocemi, ale jako úkol, který je třeba vyřešit-odbavit.
To je ideální stav a mě se povedlo ho naučit/získat. Všechny lidi s kterými něco musím řešit, spolupracovat a nejsou mi po chuti lidsky, tak jim seberu lidskou stránku A když tohle udělám, seberu lidskou stránku, tak i schopnost mi nějak ublížit, nebo mě vysávat, nebo ovlivnit.
Jsi pro mě úkol, který racionálně vyřeším. Třeba tak, že se nebudu s tebou stýkat, přijde mi nejrozumnější. Nebo, pošlu tě do háje, protože mi to příjde nejrozumnější.
Jedno se ale dle mého pojmenovat dá a to je sebevědomí.
Bez sebevědomí není šance na to, aby si člověk nepřišel divný, pokažený, jiný a každý svůj krok neinterpretoval jako své selhání.
Třeba, neuměl jsem udržet konverzaci, automaticky jsem divný, špatný, pokažený, to vyčerpává.
Se sebevědomím se to změní na-neměli jsme si co říci, nic jsem neudělal špatně a nemám důvod to řešit více. Kolegové si mě dobírali, ale už dobírali nebo ne, na můj život to má nulovou hodnotu, nemám důvod to řešit více.
Dle mého útek před lidmi není možný, takže už jen zbývá nějak a nějakým způsobem si vytvořit vlastní svět, který dodá to sebevědomí.
Já si ho budují skrze své znalosti. Vím něco více, chápu něco více, než ten, co mě nadává do volů, třeba. Jak mě takový človek může urazit? Jedna z mnoha variant.
|
|
|
|
Chápu, mám to podobné. V prací to celkem dávám, protože to jsou povětšinou interakce se stále stejnými zákazníky na dlouhodobé smlouvy a povětšinou jsou fajn. Horší jsou poměry přímo u nás na firmě. Majoritního vlastníka mám za totálního ..., ale naštěstí ho vidím tak jednou, dvakrát za měsíc. Jsem buď u zákazníků, nebo dělám z domu. Celkově mě poměry u nás na firmě silně štvou a nejraději bych se přesunul jinam, ale nechce se mi. Nemám rád změny a zvykat si jinde na jiné lidi a jiný režim by pro mě bylo asi ještě větší utrpení.
Rozjet si paralelně něco svého a postupem se do toho přesunout, o tom jsem taky uvažoval, ale nějaké one man show v mém oboro dnes už nikoho moc nezajímá a na nějakou větší změnu jsem už starý.
Nějaké firemní akce a podobně, na to dlouhodobě házím bobek. Jedno dvakrát do roka někde zajdu s kámošem, co už tu nebydlí a to je tak vše. Krapet mi vadí, že žiju sám. Ono při mém zalezlém způsobu je docela problém se někde seznámit a navíc ještě s někým, kdo to bude vidět podobně.
|
|
|
|
Kdyz posles fotku, mozna budes smet operovat na Frankovo majaku.
|
|
|
|
Operátor majáku.
|
|
|
|
Jedna moje známá pracovala jako operátorka meteorologické stanice někde v Tatrách - prý tam přišel jeden člověk tak jednou za půl roku. Možná bys našla osamělejší zaměstnání, kdyby ses odvážila trochu překročit svoje navyklé hranice.
Jinak si ale myslím něco podobného, jak "anonymně" - že by konstruktivnější pro tebe bylo pracovat na tom, aby sis ty hranice nastavila podle své potřeby v tomto světě, ve kterém seš. Trochu se otužovala proti tomu, jak se necháš druhými ovlivňovat, a trochu si vytvářela režim, který ti bude víc vyhovovat.
Ze své zkušenosti ti můžu říct, že s věkem se tohle zlepšuje (a nejen ze zkušenosti, je to i psychologický poznatek). Jednak se učíme zacházet se sebou i s okolím, a jednak staršího člověka okolí obvykle trochu víc respektuje jeho individualitu.
|
|
|
|
Tak to mame dost podobny. Jen nechapu, na co mas tolik kamaradu :D
Snazil jsem se zivot prelstit vsim moznym, ale pokazdy jsem skoncil u neceho, kde aspon trochu s lidma mluvit musim. Ted delam programatora pro AI projekty, kde jedu solo a tak mam uplne minimalni interakci s ostatnimi. Nejaky teambuildingy obcas zkousi, ale po mesici uz pochopili, ze na to nejsem a respektujou to.
|
|
|
|
Ano, ale vyžaduje to energii druhé strany.
Když tohle někomu řekneš z těch normálních, pravděpodobně ti řeknou, že si máš jít vlastní cestou a neřešit ostatní kolem. Jako kdyby to byl univerzální klíč ke všemu.
Zjevně patříš k lidem, kteří potřebují víc, tedy smysluplný život. Tedy emocemi propojený tvůj vnitřní svět s tím vnějším. Harmonie mezi tím, jakým člověkem bys chtěla být a jak se cítíš venku.
Když objevíš někoho na své stejné vlně, uvidíš jak moc se věci změní, najednou budeš vidět smysl i v té povrchnější společnosti.
Asi by bylo dobré si pokládat otázky a pak si na ně odpovídat.
|
|
|
|
Pojem - divný, to je spíše abstraktní pojem.
Obecně je to tak, že hodně introvertní lidi většinou nezapadají do kolektivu. Ale je relativně málo zaměstnání, ve kterých někdo pracuje sólo.
Příkladem může být řidič dopravního prostředku. To je druh zaměstnání, ve kterém velkou část pracovní doby řidič s nikým nekomunikuje. Možná na konečné spolu řidiči někdy mluví. Jenže to je taky příklad relativně stresujíciho zaměstnání.
Jiným příkladem je účetní, pracujici doma na živnostenský list. Jenže jednak to dělá dost lidí a navíc je potřebné mít znalosti, zkušenosti a účetní program.
Takže opravdu je docela málo možností, jak pracovat sólo a nemuset se bavit s kolegy.
Teambuildingy taky nemám rád.
|
|
|
|
Hele něco si vyrábět aby tě to uživilo, na to zapomeň. Já znám ženskejch, který maj vidění světa jako ty několik, jsou extrémně šikovný, nadaný, a navíc i ty nápady maj, a stejně to tvoření mají jen jako pŕivýdělek k normální nudný práci. Proč. Protože ta druhá strana, ty tzv. "tvořilky" do práce chodit nemusí, rozpočet táhnou jejich chlapi a ony si můžou sedět celej den doma a vyrábét kýčovitý srágory a prodávat je pod výrobní cenou. Celej tenhle trh je těžce pokřivenej. Kdo opravdu umí a prodává to za odpovídající cenu, tak vydělá málo.
Tak se třeba koukni po práci v knihovně, v muzeu nebo tak... bude to málo peněz, ale přežiješ z nich. A zní to jako prostředí, který by ti mohlo vyhovovat. Domů půjdeš s čistou hlavou a třeba vyrobíš něco na ten přivýdělek.
|
 ať se daří |
|
|
|
40 
44 
