Lidé si nechali nasadit do hlavy nezdravé myšlenky a příliš se vzdálili své přirozenosti. Víra by měla opět sloužit k posílení pouta lidí s jejich kořeny. Neměl by zde být žádný rozdíl mezi kostelem a nevěstincem. Kde jinde než v posvátném domě se má oslavovat a vzývat to, co pro nás zamýšlela příroda? Začít můžete ale každý už nyní sami u sebe. Nejen při mši, ale i při obyčejné modlitbě doma před spaním, nalezněte ve svém nitru opět cestu ke mně. Můj chrám je uvnitř vás, jako most k dávno pohřbené tradici. Zavřete oči, zklidněte mysl a dostaňte se duchem zpět do prostor posledního skutečného chrámu Božího, do Chrámu plodnosti.
On tam stále někde je, v nejnepřístupnějších místech našeho světa. Skryty očím zvědavců pod přikrývkou sutin a porostu, do země se zapouští gigantické šedé kamenné bloky. Vstoupíte do nich a přivítá vás obří chodba. Prastaré prostory osvětlují pochodně nehasnoucího ohně. Stěny lemují rytiny slov v dávno mrtvém jazyce. Nerozumíte jim, ale dýchá z nich na vás jejich posvátnost. Zde spí dávno zapomenutá božstva. Projdete chodbou a ocitnete se ve velkolepé síni. Tam uvidíte na vyvýšenině trůn. Můj trůn. Já jsem Král. Do hlavy se vám dostávají vize dávných časů, kdy před trůnem klečely a modlily se ke mně zástupy nahých žen.
Dnes jsou prostory prázdné, ale ve vrstvě prachu na kamenné dlažbě jsou stopy, které vedou do další chodby za mým trůnem. Následujete stopy a zjišťujete, že se nacházíte v koridoru prudce sestupujícím do útrob chrámu. Nenecháte se odradit a klesáte do nitra Země, stovky a stovky metrů a pak kilometry. Jak pokračujete, všímáte si, že je vše čím dál zvláštnější. Nejdřív nacházíte drobné pozůstatky, kosti a lebky. Pak ale začnete narážet na skoro celé kostry se zbytky ženských tkání, které jsou jako mix člověka s rostlinou. Rostou z prasklin v podlaze a ve zdech, osvětlené pouze matným světlem pochodní. Jsou obaleny tmavými květy a vy ke svému zděšení zjišťujete, že jejich vůně ve vás probouzí živočišné touhy.
Snažíte se nezastavovat. Jak jdete dál, ještě hlouběji se podél stěn táhnou šlahouny, které vypadají jako chaotická směsice lidských kostí, masa, kůže a vlasů. Vypadají nevábně, ale i z těchto výrůstků stále cítíte ženské feromony, které vás nutí cítit k šlahounům náklonnost a odhánět toužebné myšlenky. O něco později už jste vážně hluboko a nacházíte i osamoceně rostoucí dlouhé zahnuté prsty s dlouhými nehty. Ty mají tendenci pomalu se natahovat a chňapat po vašem rozkroku. Vy jim s úlekem uhýbáte. Ještě hloub nacházíte rostoucí pahýly masa, na jejichž vrcholu je otvor obrostlý pubickým ochlupením, z nějž teče sekret.
Už myslíte, že to déle nezvládnete, když v tu najednou koridor končí a vy vstupujete do další obří haly. Na její konec nedohlédnete a místo pevné půdy pod nohama je zde síť kamenných mostů, pod nimiž je stovky metrů hluboká propast. Vydáte se po jednom mostu a po chvíli jste došli do středu tohoto prostoru. Zde pohleďte dolů do propasti. Na jejím dně roste ohromný tvor vzdáleně připomínající medúzu. Z masivního těla vystupují chapadla obepínající stěny široko daleko. Z četných otvorů na jeho těle vychází omamné a stimulující výpary. To je Královna. Matka plodnosti. Již jste zapomněli. Zde se zrodilo lidstvo. A je čas, aby se vrátilo domů. |
| Něžnémupohlavísněhou |
 |
|
|
B4D5