Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Jak jsem se naučil od manželky ... nejlepší obrana je útok
|
|
To, co popisuješ, není kritika.
|
|
Uznávám pouze konstruktivní kritiku ;)
|
|
Konstruktivní kritika je ok. Není to ale totéž, jako humpolácké napadání a nevyžádané výroky k čemukoliv ohledně tebe. A mám dojem, že spousta lidí (především zde) ten rozdíl nechápe. A potom se jen ohánějí tím, že jsou prostě upřímní. Pokud jde někomu o to dát najevo, že tvoje jídlo nebylo v něčem 100%, jde to i mile. Pokud se ale někdo naváží do tvého vzhledu, pak je to idiot, co se pouze snaží namastit si na tobě ego.
|
|
Záleží na tom, kdo kritizuje, co konkrétně kritizuje, jakým způsobem to řekl, kdo všechno to slyšel atd. Kritizování se dá částečně eliminovat tak, že kritizovaný člověk odpoví např. něco ve smyslu - částečně máš/máte pravdu, ale .....
|
|
šikana není kritika.
|
|
V první řadě je to kritika, kdy si na tobě někdo žehlí vlastní žáhu. Bohužel to bývají lidé, kteří přesně ví, kam píchnout, aby tebe bolelo něco víc než je. No a pak je konstruktivní kritika. Poukázání na to, že to fakt není dobře. ALE - i tady může promluvit buran a člověk je pak z toho na hadry.
|
|
Kritiku vůči sobě jsem zažil pouze na gymplu. Tam jsem si nerozuměl s bolševickými učiteli. Ti mě kritizovali pořád a já je zpátky taky pořád. Nechápu, že mě nevyhodili. Asi byli měkcí. Ale jakmile skončil bývalý režim, nastala svoboda, tak jsem zažíval jeden úspěch za druhým. Úspěch na pracovišti, úspěch v hraní na klávesy. Tím jsem si přivydělával, z toho pak pořídil svoje první auto. Současně úspěšné studium na VŠ. Později jsem si postavil bydlení, z větší části vlastníma rukama. Neměl mě kdo za co kritizovat. K tomu jsem dobře vypadal a návrhy mi dávaly jak kolegyně, tak žákyně. K tomu jsem si dobře rozuměl i s rodiči žáků. Zejména maminy děcek mě měly rády. Fakt si nepamatuju žádnou kritiku. V reálu ne. Na netu to nepočítám, to je prskání někoho, kdo v každé dovednosti se mnou prohraje. Třeba i v počtu kliků nebo shybů na hrazdě, v trefování se na cíl, třeba v bowlingu nebo v psaní textu, ve slovní zásobě a vyjadřovacích schopnostech. Samozřejmě jsou činnosti, které mi nejdou. Nejde mi vaření. Nebo mi nikdy nešlo malování obrazů. No ale tak to nedělám. Kdybych se přihlásil jako kuchař, tak bych slyšel kritiku snad první minutu, co bych předvedl svoji neschopnost. Takže tam nelezu. Mám rád svoje věrné čtenáře, zejména mladé incely. I incely kolem 30 i 40 let. Ty, co žijí v paneláku s matkou, která jim nosí pudink do pokojíčku a mají sociální dávky na porušenou psychiku. :-) Baví mě, jak mně tito moulové, kteří se štítí fyzické práce, pohybu, sportu, štítí se i žen, nikdy nebyli ani políbeni, vysvětlují, jak jsou lepší. :-) Nejsou. :-) Umí jen udělat šušně z nosu. A i ty dělají špatně a já je umím udělat lepší. :-)
|
ať ti nepraskne žilk |
|
|
Konstruktivní kritika mi nevadí, ideálně, když je i s návrhem, co a hlavně jak zlepšit. Urážky, kdy si na mně někdo pouze vylévá zlost, nebo se mě snaží shodit, aby si zvýšil své sebevědomí, ráda nemám. Když ale vidím, že se dotyčný např. směje pouze demonstrativně, moc to neřeším, protože vím, že uvnitř cítí něco jiného. Šikana na pracovišti by mi dost vadila, jsem schopná kvůli tomu práci opustit. Když mě uráží někdo, kdo nijak neovlivňuje můj život, nemá to ani takový dopad na moji psychiku, jako když by mě urážel někdo, kdo je mi blízký, nebo na kom např. závisí můj příjem.
|
|
Pokud jde o kritiku konstruktivní, tak je to v pohodě. Buzeraci - to si líbit nedám.
|
|
Neviem, ale asi tiež by ma asi trápilo ,keby niekto pred všetkými povedal ,ze smrdim...ale ináč mam kritiku rada, hlavne keď niekto povie, ze som chorá na hlavu tak si to užívam, chcem aby ľudia na mňa hádzali spinu...:)
|
|
|