Došla mi jedna věc. Život není nikdy, nikdy ztracený. Pokud člověk v životě nějak extrémně selhal, extrémně neuspěl a ať už je to cokoliv. Vždy existuje cesta, jak z toho ven. Uvedu příklad bezdomovectví. Bezdomovectví je problém, bezdomovců je v ČR celkově hodně, v tisících, ale spíše desítkách tisících, ale kolik z nich vlastně by mohlo udělat krok, který by vedl k tomu, aby se dostal z té životní situace? vs. chtělo udělat ten krok vs. nechtělo? Samozřejmě 99% z nich jsou smířený s tímto životem a nechtějí prostě začít žít normal life. Přitom by to šlo. Máte různé podpůrné centra, armáda spásy, sociální pracovníky atd. Nejeden bezdomovec se vrátil už do normálního života, ale samozřejmě musel k tomu podniknout určité kroky, vyhledat pomoc. Vážně si myslíte, když by některý bezdomovec někam zašel na vhodné místo - organizaci a jasně řekl: Prosím pomozte mi, chci začít pracovat a normálně žít, prosím moc, pomozte mi se vrátit do života. Myslíte, že by mu nikdo nepomohl? Jenže 99% bezdomovců tohle prostě neudělá, i když by mohly a prostě žijí dál jako bezdomovci a nechtějí změnu, je to jejich vůle. Jednou jsem tu už psal, že někde úřad nařídil likvidaci provizorních přístřešků bezdomovcům na pozemku, kde neměly být - viděl jsem reportáž přímo na ČT, nebylo to v Praze, ale prostě kdesi v ČR. Než jim to zbourali, poslali tam sociální pracovníky, kteří všem nabídla pomoc, prostě určitou podporu, zázemí. Těch bezdomovců tam bylo několik desítek, ani jeden to nepřijal, všichni odmítli. Prostě se jen sebrali a šli někam jinak. Takže takhle to chodí. Změnu člověk může udělat vždy, ale musí prostě jít a udělat nějaký krok, který je nutný, aby se něco změnilo. Bezdomovectví je jen příklad, který jsem chtěl uvést, že prostě 99% z nich neudělá žádný krok k tomu, aby se z této situace dostali. Je to vlastně jen věc vůle a životní volby a možnosti.
Já sice nejsem bezdomovec, ale můj život je dosti neúspěšný. Na rovinu řeknu čím to je: Zdravotní problémy. Zjednodušeně a jasně. Nic víc. V momentě, kdy člověka v životě zasáhne vážná nemoc, prostě to ovlivní významně negativně celý život a to se v mém případě stalo, měl jsem vážnou depresi a zanechalo to na mém životě následky a podobu, jakou můj život má. Deprese je prostě jen vážná nemoc, velmi vážná, extrémně vážná. Nic jiného za mým špatným životem nestojí, je to prostě vážná nemoc. V jedné písničce se zpívá: „Nemoci kradou nám sny" nebo „Život s námi hraje monopoly" to je z jednoho rapu, ale prostě život dokáže být svině a není nic horšího, než mít vážnou nemoc a vážné zdravotní problémy. To je nejhorší věc, která se v životě může člověku stát a mě se to stalo. Tohle je celá pravda.
Ale jako v případě bezdomovectví i můj život má řešení. Především zdraví je ta nej věc v životě a nikdy to nic nepřesáhne. Když se zamyslíte, za zdravím je vše. Aby člověk vůbec mohl žít a něco dělat, mít něco ze života, musí být především zdravý.
Proto mojí prioritou se stává zapravovat na svém zdraví, ať už se to týká čehokoliv a udělám pro to vše, klidně se objednám k několika doktorům, když bude třeba atd.
Došlo mi, že v současném stavu, kdy se zdravotně necítím stále úplně nejlíp, mám prostě omezené možnosti něco v životě dělat a rozvíjet se, naplňovat svoje touhy, cíle atd. Se všemi těmi limity a omezeními se prostě nedá moc žít. Zdraví je vše.
Proto se budu snažit max. pracovat na svém zdravý, samozřejmě dlouhodobě a až se dostanu do nějakého více akceptovatelného stavu, pak se POMSTÍM. Neúspěšný život může být ponižující nebo extra motivace pro práci na sobě, disciplínu a ještě to všem a životu pěkně natřít. Nikdy není pozdě, nikdy. Moje POMSTA nebude mít charakter v pravém slova smyslu, že bych se měl pomstít někomu konkrétnímu, kdo mi něco špatného provedl, ale pomstím se celému životu, že se mnou vyjebal, přinesl mi vážné zdravotní problémy a celý život se mnou krutě zacházel. Takže zatímco budu pracovat na svém zdraví, to bude práce dlouhodobě a bude aspoň pár měsíců trvat, než se budu cítit zdravotně lepší než se cítím nyní a bude to každodenní stav, ne jen pocit nebo nějaký výkyv, mezitím budu vymýšlet svojí pomstu. Chci v tomto životě ještě udělat díru, chci dokázat něco velkého. může to být určitý projekt, disciplína, prostě všechno možné. Život se mnou zacházel krutě a vzal mi tu možnost se normálně rozvíjet a vyvíjet, proto jakmile se dopracuji k pevnému zdravý a nebudu již ničím limitovaný, žádným zdravotním problémem a omezením, pak se max. tvrdě pomstím. Tak trochu to začíná tady a teď, protože i na tom zdraví chci začít pracovat více disciplinovaně a každý den už nyní a tady a teď a vím přesně, co musím vyřešit a dělat, aby se mi to povedlo.
Ještě taková odbočka, včera jsem pouštěl různá videa na YouTube, často se tam prezentují úspěšní lidé všeho druhu, často se chlubí tím, co mají a jak jsou úspěšní, prostě dnešní doba tomuto přeje, navíc ještě z toho mají peníze z reklam a vysoké sledovanosti. Ono když to člověk tak pozoruje a kouká na ty úspěšné lidi, kteří sice možná v soukromí mají svoje problémy jako každý, ale jsou prostě úspěšný a nějak to na nich je vidět, jak působí apod. Když se na to dívá člověk jako já, samozřejmě vlastně cítím určitou závist a je to vlastně ponižující vidět, jak někteří lidé se mají v životě nějak fajn, zatímco pro mě je to pouze touha a něco co sám nežiju. Ale především je to extra extra extra motivace. Však ti lidi nemají takové vážné zdravotní problémy jako jsem měl já, neměli depresi, vše pro ně bylo lehčí, řada věcí je pro ně jen nějaký stereotyp a zvyk, co přitom má určitou vyšší hodnotu, ale třeba si to ani neuvědomují. Z tohoto úhlu pohledu moje motivace pracovat na sobě je prostě mnohonásobně vyšší, v momentě kdy už člověk zažil to skutečné dno a skutečný neúspěch, selhání a problémy. A já tuto sílu, tuto motivaci prostě hodlám využít naplno. Nebudu už dál sledovat nějaká videa a nechci se ponižovat před úspěšnějšími lidmi, kteří toho v životě víc dokázali, avšak život k nim byl přívětivější a měli to snadnější, místo toho na sobě max. zapracuji a stanu se jedním z nich a klidně ještě mnohonásobně lepším. Stanu se nejlepší verzí svého potenciálu, nejlepší verzí sebe jakou dokážu naplnit a co se ve mě skrývá za možnosti a je toho opravdu hodně. Nevidím limity, v životě je možné prakticky vše, pokud na tom člověk skutečně pracuje a jde si za tím. Dál o to psát nebudu, začínám tady a teď. |
Ncnj --- Elita |
28 |
|
|