Chceš dnes udělat dobrý skutek ? Pomoz výše
uvedenému hříšníkovi tím, že mu dáš nějaké rozhřešení! Můžeš mu
ho poslat na e-mailovou adresu, kterou uvedl u zpovědi, nebo napsat
veřejně vyplněním formuláře na konci této stránky. A jestliže nechceš,
aby pod tvou přezdívkou mohl vystupovat ještě někdo jiný, zaregistruj
si ji ZDE !
|
Firbl: No, on je to spíš takový danajský dar, má to spoustu mínusů, betonový minidvorek na který ti z balkonů čumí dvě velký bytovky, pár ne úplně snadno řešitelných stavebních problémů, nedivím se že se rozhodli ho poslat dál do světa. No a co se může stát s penězi, buď si je nechají nebo podělí vnoučata. A co se tak bavíme, je nám to vlastně všem vcelku jedno. Když se to podělí šesti, není to zas takový ranec aby si z něj člověk sednul na zadel. Možná by to lehce umořilo naše hypotéky, ale nikterak zázračně. Rozhodně ne tak aby stálo za to se jako rodina rozhádat.
|
|
Tak to nesmíš bydlet v chudé zemi, Thyronxi.
|
|
pan Klobouk: Njn je to škoda zbavovat se baráku po babče XDje to prostě barák po babče at si to třeba někdo nechápe. Taky je třeba myslet na potěr bydlení od rodičů je nejlepší věc hmotná co můžou mladý od rodičů dostat. Ale hlavní je že vás to nerozdělí.
|
|
A najlepšie je vždy aj tak to, že kým sa všetci konečne prestanú hádať a nejak sa dohodnú, tak ten dom napríklad vyzerá tak, že sa môže rovno zbúrať.
|
|
Firbl: Tak to máte ještě víc na pohodu než my. U nás se momentálně prodává barák po babičce, který ještě za svého života přepsala na tátu a tetu. Oba jsou v pohodě, ale už se necítí na nějaké velké změny a přesuny a z rodiny ten barák nikdo nechce, ani ten brácha bezzemek i když do něj hučíme že mu s tím helfnem, u mě má docela dost člověkodní předplaceno a žádný učený z nebe nespadl. Vercajk v rodině máme a každej už jsme si na své rekonstrukci vylámali zuby. Škoda, no. Ale ať to dopadne jakkoli, nerozhádá nás to. Já vlastně ani nic nechci, jsem docela hrdý na to co se mi s holým zadkem povedlo dát do kupy. Spíš to nějak dobře zainvestovat ob generaci pro děti. Protože to bývá největší problém. První lajna dědiců už je většinou zařízená a druhá lajna často ještě moc mladá.
|
|
Jde o to jak je rodina zdravá a koho si kdo vzal za pratnery u nás je to v pohodě máma je ze čtyř dětí táta ze tří. Když umřela babča barák šel nejmladšímu strejdovy kterej tam bydlý. Chtěl všechny vyplácet ale to mu bylo zatrhnuto. Stejnak to probíhá u mě když si sestra chce postavit na rodinym pozemku barák a přišla s debilnim nápadem že mě vyplatí to sem jí hned zprdl. A stejný je to u bratrance kdystrejda přepisoval barák na sestřenici taky chtěla vyplácet a taky jí bylo od bratrance vynadáno. Když v tom žiješ neni co dělit. Když je rodina zdravá je její síla a majetky v podstatě společný vlastnictví. když se něco posere vim že mám kolem sebe kupu lidí co mi pomůžou a stejnat tak sem redy pomoc já jim. Takže je pak jedno že ten či onen získá barák po dědovy ještě mu tam zadarmo pujdu pomoct s rekonstrukcí. Takže si dej jen otázku jaká je tvoje rodina.
|
|
Ona je taky otázka jak moc významné takové dědictví pro dotyčného bude. Mám dva bráchy, my dva starší máme vlastní bydlení, doplácíme hypo, ten nejmladší je bezzemek, jednoduše než se po škole rozkoukal, vystřelily nemovitosti a úroky tak, že na své bydlení pravděpodobně v dohledné době nedosáhne. A protože nájmy vystřelily nahoru taky, nemůže ani moc spořit aby v dohledné době dosáhl. Kdybychom měli dědit, asi bych vůbec nelpěl na své přesné třetině, stačilo by mi jen nějaký bakšiš abych si nepřipadal jak blbec. Důležitější by pro mě bylo, že i on bude mít pořešené bydlení a že ta nemovitost zůstane v rodině.
|
|
Název zpovědi je naprosto chybný. Samozřejmě jsem myslel, že zpověď je o tom, jak to reálně probíhá ve vaší rodině. Místo toho je zpověď o tom, že jsi posedlý pesimista. Abys mohl svůj problém řešit, musíš si ho ale napřed přiznat.
|
|
Špatný název. PENÍZE v jakékoli podobě ničí v chudé zemí všechno, nejen vztahy. Tedy ve společnosti "proletariátu" kde všichni mají zhruba stejné ho..o. Dědictví nic neničí. To co praděda postavil, děda udržel a mnohdy i zvelebil, to syn sotva udržel a jeho děti samozřejmě okamžitě prodají a ten "bakšiš" si mezi sebe rozdělí. Taková je dnes doba. Můj syn nemá předpoklady k udržení majetku, natož k zvelebení a rozmnožení, takže dědit nebude. Tady v USA je v tom směru naprostá svoboda. V ČR platí zákon, že děti dědit (aspoň něco) ze zákona musí !!! Po smrti rodičů.
|
|
Veela: Děkuji za milou reakci, ostatně Tvé reakce mi vždy dávají smysl. Ano, může proběhnout v klidu, ale z toho, co se ke mně dostává za informace od člověka, který se bude muset rozhodnout, jak s majetkem bude po jeho smrti nakládáno, je mi trochu zle a nejradši bych se toho neúčastnil. Vážně radši žít nějak skromně, ale bez nějakých větších šrámů od rodiny.
|
|
Nemusí to tak být... Dědických řízení jsem jako přihlížející nebo jako účastník zažila několik a žádné z nich rodinu nerozhádalo, bylo smírčí nebo ji naopak stmelilo. Samozřejmě že z doslechu vím i o situacích, kdy se při této situaci nějaká vztahová bolest stala. Myslím, že dobrá prevence je nezávidět si, nenárokovat si, myslet na druhé, a to ideálně u všech pozůstalých. Nebo můžete zkusit poprosit budoucího zesnulého, ať si majetek užije a rozfofruje sám ještě za svého života, jestli z toho máte příliš velký strach.
|
|
|